Královna nebo matka
Již tu padla slova o tom, že včelstvo je organizováno jako dokonalý totalitní stát. Není ale řízeno žádným diktátorem, monarchou či oligarchií. Vše je podřízeno jistým přírodním zákonům, a všichni příslušníci tohoto „státu“ jsou zcela nelítostně zavázáni k naprosté loajalitě vůči celku. Jedině tak je zaručeno přežití celku, jeho přizpůsobení se a soustavné přizpůsobován se měnícím se vnějším podmínkám. Kdo se stává přítěží, odchází dobrovolně nebo je odstraněn.
Tento pohled je jistě dosti vzdálený různým pohádkám o včeličkách. Ty však ponechme dětem.
Proto také raději zapomeňme na označení „královna“ pro jedinou dokonalou samičku ve společenství a přidržme se radši neutrálního a vystižnějšího označení „matka“.
V každém včelstvu je v určitém okamžiku přítomna pouze jediná matka a pro žádnou další tam místo není. Z tohoto pravidla existují pouze krátkodobé výjimky s charakterem přechodového dočasného stavu.
Nejdříve si ale musíme říci, jak se vlastně taková matka rodí, jaký je její počátek.
Matka se rodí z běžného oplodněného včelího vajíčka, jako každá jiná dělnice. Za normálních okolností je však „stará“ matka donucena svým okolím, aby toto vajíčko uložila nikoliv do obvyklé šestiboké buňky, ale do voskové misky. Toto vajíčko je následně mladými včelami doslova zalito pověstnou plnohodnotnou „mateří kašičkou“. I ostatní vajíčka jsou sice oklopena mateří kašičkou, ale nižší výživné hodnoty a také jejím menším množstvím (už z prostorových důvodů). Pouze rozdíl ve výživě tedy rozhoduje o tom, zda z vajíčka vznikne dělnice nebo matka. Mateřskou misku s uloženým vajíčkem a následně rostoucím červíčkem včely protáhnou do delšího, řekněme 2-3 cm dlouhého trubkovitého útvaru, kterému se říká matečník. Ten je v 9. dnu zavíčkován a po dalších sedmi dnech se v něm vyvine nová matka. Ta se z něj šestnáctého dne na špici sama prokouše ven, odstřihne víčko způsobem nikoliv nepodobným otevírání plechové konzervy (jenomže zevnitř). Víčko dokonce často neodpadne, zůstane na matečníku viset, někdy se samovolně přiklopí zpět a budí dojem, že matečník ještě není zralý.
Matečníky včely „narazí“ (tedy založí) prakticky ve třech případech.
1) Ve včelstvu převládne rozmnožovací pud. Ten se objeví zpravidla v květnu a trvá zhruba do slunovratu. Je posilován například nedostatkem místa v úle, včelstvo by se chtělo rozrůstat, ale nemá kam, volí proto variantu rozdělení na dvě části a vyrojení. Chuť k vyrojení se objevuje také po ukončení či utlumení vydatné snůšky. Je-li snůška, matka hodně klade a následně se ve včelstvu objeví velké množství až nadbytek mladých včel. Jakmile se snůška utlumí, tyto včely nemají „co na práci“ a začnou tedy dělat neplechu a baví se naražením matečníků. Naopak se může stát, že včelstvo má už naražené matečníky, ale dosud nezavíčkované, a přitom vypukne silná snůška (například lesní medovice) . V tom případě včelstvo dá přednost snůšce a matečníky zruší, vykouše, zlikviduje. Nesmí se však jednat o snůšku z řepky, ta z neznámého důvodu rojení podporuje.
Rojových matečníků bývá více, orientačně kolem osmi či deseti, ale to jen pro představu, a bývají umístěny na dolním okraji plástu, někdy sdružené do skupinek či dokonce bočně srostlé. Rojové matky bývají velmi kvalitní, jedinou nevýhodou je, že se s nimi dědí i sklon k rojivosti.
2) Včelstvo je nespokojeno s matkou. Proběhne zcela regulérní palácový puč. Matka je donucena zaklást matečníky v rámci tzv. tiché výměny. Včely pak matku k těmto matečníkům už nepustí, aby je nepoškodila. Tichá výměna se, alespoň podle mých zkušeností, objevuje nejčastěji v červenci a srpnu, někdy dokonce v září (a pak je to součást tzv. „včelařského adrenalinu“, tedy obav, jestli vůbec bude oplodněna, protože v tomto období se už trubci vyskytují velmi vzácně. Kdyby k oplodnění nedošlo, včelstvo by zaniklo během zimy nebo brzy na jaře.)
Tichá výměna probíhá velmi nenápadně a velmi často včelaři unikne. Mezi včelaři je velmi ceněna. protože poskytuje nejkvalitnější matky. Podaří-li se včelaři tyto matečníky včas objevit, snaží se je zachránit a vložit do jiného včelstva, v němž by rád vyměnil matku (v takovém včelstvu stačí zabít matku a vložit zavíčkovaný matečník, tomu včely neublíží). Sám jsem měl jedno včelstvo, o němž jsem z poznámek, které si každý správný včelař vede, věděl, že se snad 15 let nerojilo a já tam matku neměnil. Vůbec jsem netušil, jak starou matku mají, včely své matky prostě plynule měnily samy a nerojily se.
3) Ztráta matky. Často k ní dojde nechtěně při manipulaci se včelstvem, včelstvo se může stát terčem útoku nějakého nepřítele nebo matku zlikviduje nemoc. V tom případě včelstvo začne mateřskou kašičkou krmit starší otevřený plod zakladený v dělničích šestibokých buňkách. Těchto tzv. náhradních matečníků je velké množství, třeba i dvacet. Jejich základem je tedy běžná buňka následně protažená do podoby matečníku, ale poměrně krátkého, tak kolem 1 cm nad okraje vedlejších buněk. Matky náhradní jsou nekvalitní (výjimka se ovšem může vyskytnout). Včelař, který tyto náhradní matečníky objeví, se alespoň snaží zlikvidovat nejstarší a nejmenší z nich. Mladší matečníky (zpravidla ještě nezavíčkované) byly totiž vytvořeny z mladšího plodu, byly tedy déle vystaveny působení mateří kašičky. Z malých matečníků se zase líhnou drobné matky. Náhradní matky je dobré při první vhodné příležitosti zabít a nahradit matkami kvalitními nebo kvalitními matečníky (je-li ta možnost). Každopádně takové včelstvo má šanci přežít a dosti často pak v příštím roce provede tichou výměnu této nekvalitní matky samo. Medný výnos je ale většinou malý. Včelstvo, které nemá v době ztráty matky otevřený plod a nemůže náhradní matečníky vytvořit, je odsouzeno k zániku. Objeví se v něm sice anatomické trubčice, ale ty kladou jen neoplodněná vajíčka a do včelstva se líhou jen (málo kvalitní) trubci.
Stává se to tehdy, když matka je zraněna, neklade, třeba i leží na dně úlu, ale stále produkuje mateřské feromony. Včelstvo tedy nemá pocit ztráty matky a plod mezitím zestárne.
(Abychom nezabředli do učebnicových výkladů, zmíním se pouze o tom, že umělý chov matek přitom vychází právě ze situace bezmatečného včelstva, ale včelař donutí včely, aby mateří kašičkou nekrmily starší, ale naopak co nejmladší plod. S metodami umělé inseminace už čas ztrácet nebudeme vůbec, to je záležitost výzkumného ústavu nebo specializovaných laboratoří).
Co se však děje dál? Ve včelstvu jsou matečníky (v množném čísle), případně stará matka. V případě rojové nálady a je-li pěkné počasí, 1-2 dny před dozráním matečníků stará matka „zvedne kotvy“ a vyrazí se zhruba polovinou včel ven. Na cestu se patřičně napakují medem a objeví se tedy pověstný roj. Nejprve přistane někde poblíž úlu, kde se zdrží několik hodin či několik málo dnů. Pátračky hledají, kam by se roj mohl usadit definitivně. Když vhodné místo najdou, přemluví celý roj k přemístění. Často to bývá prázdný úl, který jim tam na včelnici pro ten účel včelař připravil (ale spoléhat se na automatické usazení roje nelze). Pokud pátračky nic nenajdou, roj se zvedne a odletí někam jinam, což už může být vzdálenosti i mnohakilometrová. V úle se zatím vylíhne první nová matka. Nastává vyloženě stresová situace. Buď stihne najít a zabít své sestry-konkurentky (žihadlem prorazí matečník) a opanuje bitevní pole (tedy úl) nebo to nestihne a pak se s další várkou včel vyrojí také. Tomuto dalšímu roji se říká poroj a jeho zvláštností je, že má neoplozenou matku.
V případě tiché výměny první matka zabije své konkurentky v matečníkách, ale včely k sobě zpravidla starou a novou matku nepustí. Stará klade, dokud se nová nerozklade. Starou pak včely zlikvidují nebo nechají dožít, aniž by jí krmili a tedy nechali klást.
Nová matka po několika málo dnech a za příznivého počasí vyletí na snubní let. Dopřeje si sexuálních radovánek postupně s několika trubci. Snubních letů může být v několika následujících dnech i několik. Tak zhruba do 2-3 týdnů po vylíhnutí začne oplodněná matka klást vajíčka. Mladé včely jí přitom dělají doprovod, neustále ji krmí a čistí. Matka pak klade za příznivých podmínek i několik set vajíček denně. Což trvá tak dlouho, než včestvo (či včelař) neuzná za vhodné s ní „něco udělat“, takže bychom se zase vrátili na začátek této kapitoly.
Čerstvě vylíhlý matečník
s odklopeným víčkem
Včelí matka
Matka opečovávaná mladuškami
