Závažné nemoci a škůdci včel

Tohle je smutná kapitola včelařství a proto ji zkrátíme, protože pro nevčelaře navíc ani není příliš zajímavá. Významnými škůdci včelstev jsou medvědi (ti se ale na rozdíl od Slovenska u nás neprohánějí) a člověk (těch nenávistných a zlodějských je u nás pro změnu hodně a jsou prakticky beztrestní, neboť jsou chráněni lidsko-právními organizacemi).

Z veterinárního hlediska je třeba se ale zmínit o dvou dalších nepřátelích, neboť o nich už veřejnost jisté povědomí má.

V současnosti je nejobávanější mor včeliho plodu. Existuje též hniloba včelího plodu, ale ta je poměrně vzácná. Nejčastěji k nám mor přichází ze severu, z Polska, a zde pak přeskakuje poměrně složitým způsobem ze včelstva na včelstvo. Některá stanoviště přeskočí a na jiných se uchytí. Je to mikrobiální nákaza a dala by se zlikvidovat antibiotiky, jenže.... Nadužívání antibiotik vede ke dramaticky se snižující jejich účinnosti v případě nevhodného dávkování či nedoléčení, což ohrožuje už i lidské pacienty. To zaprvé. A zadruhé, zbytky antibiotik se mohou dostat i do medu a tam by opět vedly k tomu, že lidské nemoci by při konzumaci medu získávaly odolnost vůči antibiotikům. Mor se proto likviduje dramatickým způsobem – všechna včelstva na stanovišti i včelařské pomůcky se prostě pod dohledem veterinářů spálí. Co spálit nejde, se musí dezinfikovat směsí SAVO-hydroxid sodný, stanoviště včel se musí posypat nehašeným vápnem a přerýt, případně znovu převápnit. Aby nedocházelo k zatajování nemoci, jsou za tím účelem vypsány tučné pokuty, ale také vcelku solidní odškodnění od státu (tady nejde o nějakou líbivou dotaci, ale o udržení opylovací činnosti včel, která má mnohem větší význam, než produkce medu.) Pohled na včely umrtvené benzínem a na hromadu hořících úlů není nic hezkého. Odškodnění ale umožňuje poškozenému včelaři po souhlasu veterinární správy chov obnovit, a to už je zase záležitost vcelku radostná. Dobrou obranou proti totální likvidaci je vytvoření více vzájemně oddělených a vzdálených stanovišť, takže i v případě nařízené likvidace jednoho nezačíná včelař „od nuly“, ale má další včelstva, jimiž se může zaobírat.

Dalším významným škůdce je parazit varoa – roztoč dříve zvaný Jacobsoni, nyní Destruktor, zavlečený k nám v době relativně nedávné z Indie. Tam valné škody nenadělal, ale když díky člověku "překročil" velehory a pouště, dostal se do evropského prostoru, kde si s ním včely nevědí rady a nemá zde přirozeného nepřítele. Zprvu následovala likvidace včelstev, naštěstí ne úlů a pomůcek, což mne postihlo dvakrát. Později se zjistilo, že na roztoče zabírají prostředky původně určené pro likvidaci parazitů v ovčí vlně (rounu), a včelstva se začala (preventivně) koncem léta a v podletí či v průběhu podzimu léčit (lépe řečeno ošetřovat). Těch léčivých prostředků je nyní už více a často se vzájemně kombinují. Současná situace tedy spíše připomíná boj s blechami u psa. Vykoupete ho, blechy nemá, za čas je ale zase někde chytí. Takže na jaře jsou včely bez „blech“ – parazit je okem viditelný, v průběhu léta se jich ve včelstvu už zase mohou nacházet stovky. Napadení včelstva není zprvu nijak nápadné, ale neošetřované včelstvo by během dvou sezón prostě „padlo“, protože rozmnožovací schopnost tohoto roztoče je obrovská.