Přiznám se, že jakožto nedočkavý čtenář úvody zásadně přeskakuji a čtu až nakonec. Přesto si myslím, že každá správná knížka si nějaký úvod zaslouží a nenapíše-li si ho autor sám, měl by to za něj udělat někdo jiný. A zde mi to bude nejen radostí a ctí, ale dokonce (a to až v poslední řadě) i povinností . To, co máte možnost si zde přečíst, je totiž důvodem, proč "Honyho vetešnictví" vůbec vzniklo.
Ale vezměme to od počátku. Když mě jako nezaměstnaného učitele před dávnými časy "ulovila" Egoaktivistka S.K. do svého vychovatelského týmu, seznámil jsem se poprvé s možnostmi internetu, a poměrně záhy jsem tam objevil spřízněné duše v tehdejší Amatérské obrazárně (v původní podobě již zaniklé). Krátce poté se tam objevily i kouzelné obrázky V.W. s takovým mírně rozpačitým dovětkem, jímž autorka omlouvala svůj věk. Protože jsme stejná věková kategorie a já už tam tehdy "rejdil" se svými
(nespolečenskými) způsoby mně vlastními, oslovil jsem ji jako
DĚVČÁTKO MÉHO MLÁDÍ.
Tak se zrodilo přátelství přes půl republiky a přes internet, budiž věčná sláva tomu, kdo dokázal takto spojit lidi (a věčná hanba budiž těm, kteří internet používají jen k šíření své zapšklosti a zloby, jakkoliv vznešeně své počínání zdůvodňují).
Netrvalo dlouho a mně se do ruky dostaly Věrčiny povídky. Přivedly mne v prvních verzích mých webových stránek k vytvoření tzv. Literární zašívárny. Později jsem se v dalších verzích dostal do nějakých problémů s volnou pamětí, které se nedávno ukázaly být nezaviněným nedopatřením, ale i proto se Literární zašívárna několik let "nekonala". Nyní se ten prostor uvolnil, a jedna z prvních věcí, která mi padla do oka při prohrabování mého elektronického archivu, byly právě Věrčiny povídky. Po přečtení několika vět jsem znovu propadl jejich kouzlu, a tak vzniklo toto "vetešnictví", nikoliv jako urážka její a dalších autorů, ale jako připomenutí, že mnohé velké poklady (ne-li ty největší ) byly často objeveny až v bazarech, na půdách, ve skladištích ... zkrátka vetešnictvích.
Pevně věřím, že svou dojemnou andersenovskou působivostí povídky V.W. zapůsobí na každého vnímavého čtenáře, že každý v nich dokáže najít míru uplatněné autobiografie, a také věřím, že pro mnohého to bude důvodem a inspirací, aby se i on či ona pokusil/a podívat na svůj vlastní životaběh s nadhledem a s uplatněním životní moudrosti a zkušenosti.
Hlupáky si však dovolím varovat, aby to nečetli, neboť budou riskovat, že se jejich hlupství (hlavní prvek jejich iddentity) umenší nebo naopak dokonale potvrdí.
Hony
P.S.:
Bohužel žádná další povídka nevznikne, neboť Věrka naše počínání od léta 2012 už sleduje z "druhého břehu" nebo "odněkud tam nahoře." Ale jak jsem ji poznal, určitě nám,
kteří nehodláme život profňukat, drží palce.
pokračovat:
