Jednoho krásného dne jsem otevřela svoje e-maily a vidím Čmuchálek. Tak šupky šupky, otevřít poštu a pak jsem už jen zírala. Psal mi rektor ilegální University Herdule. Prý bude školní rok ukončen promocí, ale chybí PEDEL.
Nejdřív jsem nechápala, považovala jsem to slůvko jako slovo s s překlepem, jenže v tom případě jsem to nechápala ještě víc. Pro jistotu jsem se rektora dotázala, co nebo kdo je PEDEL. A Hony odpověděl, to je ten nejvíc ošperkovaný a nejdůležitěji se tvářící člověk, který vede profesory a studenty do místnosti, kde bude promoce. Jinak je to takový jakýsi sluha. Už jsem chápala, většinou ti nejvíc ošperkovaní a nejdůležitěji se tvářící lidé jsou skladníky, sluhy, přicmrndálky a poskoky. Šperkováním si přidávají na důležitosti. A tuto funkci jsem obdržela já zároveň s plánkem, jak se dostanu na místo určení.
Do Hradce mě odvezla mašinka s honosným názvem ROZKOŠ. To, jak to ve vagonu páchlo a jaký tam byl hluk, zcela odpovídalo mé budoucí funkci poskoka. Rozkoš tahle jízda rozhodně nebyla a už jsem se předem děsila cesty zpáteční. Na nádraží v Hradci čekal syn rektora, v tu chvíli zastávající funkci řidiče , já nastoupila do šestidvéřového luxusního dvanáct metrů dlouhého kočáru a jelo se směrem na Rusek. Po cestě jsme přibrali ještě další studentky a během jízdy do Ruseku jsme otevřeli láhev šampaňského a vyráchali se v autobazenu.
V Ruseku nás čekala slavnostně upravená zahrada, vonělo grilované masíčko, a tak jsme ve světlem ohňostrojem ozářené ulici a za závistivých pohledů sousedů vystoupili. Pak nastal ten všemi přítomnými očekávaný okamžik.
Za slavnostních tónů Gaudeamus Igitur vedl pedel, třímající v ruce hůl slávy zastoupenou kovovým klacíkem a ozdobenou buřtem, rektora, profesory a studentky ve dvojstupu do auly pokryté čerstvým zeleným travnatým kobercem. Na nebi zářilo Slunce a tleskalo. Tohle ještě nevidělo. Rektor došel na své místo u zdobeného stolu a studentky pokorně čekaly a poslouchaly rektorův projev. Rektor poděkoval všem možným i nemožným živlům za takovou krásnou bandu snováníchtivých studentek a postupně každé předal list o úspěšném dokončení University. Po skončení slavnostního obřadu pedel opět všechny zúčastněné odvedl z auly, která se pak během pár vteřin změnila v zábavní park, kde se jedlo, pilo, diskutovalo a radovalo.
Byl to nádherný den.
Pokračovat:
