Naše pravá maminka-samoživitelka se o mne a brášku nedokázala postarat. Nedostala na nás dávky. Nějaká kráva Venezuela (pozn. redakce: zřejmě ministryně M.) prý na ni zapomněla. Tak jsme si vyčuchali mezi lidmi jinou paničku. Nakvartýrovali jsme se jí do její velké boudy.
Naše maminka byla hezká. Panička je móc vošklivá. Nemá skoro žádné chlupy, jenom trochu na hlavě. Také nemá skoro žádné uši, jenom takové malinké nijaké. Na konci nosu nemá žádný čumák. A už vůbec nemá žádný ocásek, takže nemá čím vrtět, když má radost.
Je sice obratná, ale asi se jen tak producíruje, protože její tatínek byl cirkusák. Chodí hlavně po zadních nohách. Po čtyřech chodí, jen když se napije takové smradlavé vody.
Panička se jmenuje Kadium, protože každou chvíli kadí. Ještě jsme ji přitom neviděli, protože zaleze do takové malé budky, ale my to cítili. To my kadíme, kde se nám zachce a žádnou speciální budku nepotřebujeme. Panička to po nás sbírá do pytlíku a hází to do takového veřejného koše nebo přes plot k sousedovi. Ten ji sice jednou přistihl a hrozil jí brokovnicí, že nás všechny zastřelí. Naše panička se však nepokadila a vytáhla na něj pancerfaust po dědečkovi z nějakého pražského povstání. Tak se pokadil. Ten soused, ne ten pancerfaust. Cítili jsme to.
Kamkoliv nás panička vezme, hned si označkujeme revír. Stačí nám zvednout nožičku. Panička takhle zvednout nožičku neumí, tak se jí to prodraží. Musí si revír oplotit. My jsme ale důkladní. Pro jistotu označkujeme i ten plot. Ten už nikdo určitě neukradne. Když se panička nedívá, značkujeme ze žárlivosti také její sekvoje. Mysleli jsme, že je zabijeme, ale ono se jim díky nám daří čím dál lépe. To nevadí. Najdeme si jiný předmět žárlivosti. Značkování zvládáme dobře.
Když panička zlobí, tak musí spát na zemi. My pak spíme s bráškou v její posteli. To se vždycky těšíme, že panička bude zase zlobit.
Přes všechny nedostatky máme naši paničku rádi. Naše láska prochází hlavně žaludkem. Zatímco panička žere samé blafy, jako je mrkev, kedlubna, špenát nebo brokolice, my papáme prvotřídní značkové granulky, šunku od kosti, buřtíky a pečlivě vykostěné kuřátko z těch co běhají u souseda na dvoře. Byla s námi i u paní veterinářky. Prý s bráškou pěkně rosteme. Už se těšíme, že dorosteme do velikosti lva a to se nás pak bude bát celý Bubuštadt.
Pokračovat:
