(Sloh: Naše panička a její minulost)
========================
Haf, lidi! Moje panička mě obdařila titulem „magor“, ve zkratce Mgr. Prosím tedy, oslovujte mne nadále „Vážený pse magore“. Já nejsem žádné tuctové „béčko“, jako třeba brácha. A neříkejte mi „jezevčíku“, protože teď sice rostu do délky, ale pak začnu růst do výšky (určitě alespoň lva).
Moje panička je významnou osobou známou v širém světě. Protože jsem se dočuchal až do rodinného archivu, zjistil jsem, že má pestrou minulost. Jsou to všechno intimní informace GDPR, tak to prosím nikde nevykecávejte a už vůbec ne na internetu. Pšt!!!
Svoji hvězdnou životní kariéru začala moje panička jako barová tanečnice u tyče (viz foto).
Její nesporné umělecko-gymnastické kvality pochopitelně neunikly pozornosti akademické společnosti. Tím začal její společenský a profesionální růst. Nejdříve jí byla nabídnuta akademická funkce prdéla, opravuji, pedéla. To je ten pán, bez něhož se žádná akademická sláva nemůže obejít, protože uvádí akademický senát do provozních prostor na tribunu. Akademičtí hodnostáři se pak vykecávají, někdy i latinsky, a pedél sedí (viz foto) a bedlivým zrakem kontroluje, aby se mluvilo mravně, apoliticky a vznešeně, ne sprostě jako v nějaké parlamentní putyce.
Jelikož se panička v této funkci mimořádně osvědčila, byla přijata do právnické komunity k výkonu funkce mizerně placeného soudce, tedy přesněji gender-soudkyně, protože jí chybí příslušný úd. (viz foto, úd chybí).
Protože věhlas naší paničky dále rostl, byla církevně-pohádkovým referátem angažována smlouvou o dílo také do funkce sudičky, protože to má k soudcování blízko (viz foto).
Odtud už byl v její hvězdné kariéře jen malý krůček do vysokých šlechtických, ba přímo královských kruhů . Přísně tajná fota ji ukazují jednak v domácím zámeckém prostředí s věhlasným kastelánem Jiřím a druhak s jejími dvorními dámami (viz přísně tajná foto, toho panáka v cylindru v pozadí si nevšímejte, to je jenom šéf protokolu, vcelku neškodný).
Jakožto osoba slavná se pochopitelně nemohla vyhnout různým skandálnostem. Například se zabouchla do senátorského koně Incitata (viz foto). Z této lásky ale rychle vystřízlivěla, když zjistila, že Incitatus se vlastně jmenuje Hony, není to kůň, ale vůl a navíc nemehlo ve věcech milostných. Proto panička nadále svoji pozornost věnuje už výhradně jen pejskům, a koně jenom maluje (někdy).
Na rozdíl od evropských institucí má naše panička velký smysl pro obranné aktivity. Proti velkým zvířatům (hlavně byrokratosaurům) se účinně brání tak, že nás s bráchou uváže k vodítkům a roztočí nad hlavou. To se k nám žádný byrokratosaurus neodváží přiblížit, zvláště když u toho ještě vyjeme jak sirény. Malá zvířata, například pavouky, střílí vzduchovkou – většinou z nich nic nezbyde. Jen jednou ustřelila pavoukovi 3 nohy a on se pak belhal v zahradě za pomoci tří berliček z jehličí, ale k našemu bydlení se už nepřiblížil. Proto si na naši paničku dávejte majzla a v době kurvonaviru k nám nelezte (ani kvůli žebrotě), aby vám taky něco neustřelila.
Zkrátka, naše panička je naší chloubou. Kdo z vás má takovou, pánové a dámové?
Vrrr, lidi!
Pokračovat:
