Jen jsem si potřebovala odskočit do sámošky, mám to za rohem, potřebovala jsem kousek chleba. Říkám: Kluci čekejte, přijdu za chvilku a buďte hodní. Přišla jsem za chvilku, Krakeni byli hodní. V předsíni mi prohlídli tašku, jestli tam není náhodou jitrnice. (Dopoledne mi ukradli mrkev, která se mi vysypala a v pelechu jí nastrouhali.) Jitrnice nebyla, tak šli do kuchyně. Já zula boty a svlíkla kabát a pak je následovala a nastalo kárání.
Ze zásobníku vytahali všechny igelitový pytlíky a tašky. Kárala jsem je, to ano a Krakeni se tvářili, jako že to nevěděli a že už to nikdy neudělají. Jediný, co mi tak trochu mátlo bylo, že mezi igelitovýma pytlíkama jsem našla 2 útržky WC papíru. No nic, vyhodila jsem je. V podvečer jsem šla do pokoje připravit spaní a už po cestě mě vítaly další útržky WC papíru. V pokoji byl zbytek, rozdrbaná celá rulička, ani se mi to skoro nevešlo do rukou, ta rulička byla nová a plná, tedy původně.
Pozvala jsem Holmesa, aby vypátral, kde Krakeni tu ruličku našli. A Holmes vypátral. Otevřeli si dveře na WC a kradli. Pak zase dveře zavřeli, abych na to hned nepřišla. Nedá se nic dělat, budu muset WC zamykat. Jakoby nestačila jejich zábava posledních dní, kdy si v jednom kuse stěhujou svůj nábytek. To spočívá v tom, že potichoučku přijdou, každej bafne deku z pelíšku za jeden roh a páděj s ní do pokoje nebo z pokoje do kuchyně. A nejen deky i polštář z pelechu, a ten je větší než jsou oni dva dohromady.
Pokračovat:
