Po nemoci jsem konečně mohla jít na nákup, nakonec, doma jsem už neměla ani chleba. Počítala jsem tak hodinu a chlapáci museli poprvé zůstat doma sami. Oblékla jsem se a Ivrinkovi se moc líbili tkaničky v botách. Dceři jsem dala do ruky klíče od bytu, nákupní tašku a začala od vchodových dveří bytu odnášet jezevčíky do pokoje. Když jsem odnesla šestnáctého tygřího jezevčíka a mohla jsem zavřít dveře, v obchodě už zavírali.
Po dobu mého marodění jsem se jen oplachovala, takové to smývání prachu a potu žínkou. Dnes jsem se rozhodla pro vanu plnou bublinek. Nejdřív šlo všechno normálně, jezevčíci jen číhali. Jakmile jsem však vlezla do vany, okamžitě mi ukradli koupelnový kobereček a odvlekli si ho do pokoje.
Já myslela jen na to, jak mi po mokrých dlažkách ujedou nohy a já si vyrazím posledních pár zubů. Pak mě pánové přišli zkontrolovat, a to zrovna ve chvíli, kdy jsem si na vlasy nalila šampon a i hlavu jsem zahalila do bublinek. Jezevčíci pojali podezření, že vlastně tuhle osobu neznají , a protože jsou hlídací, začali na mě vztekle štěkat, nebyli k zastavení. Když jsem na ně promluvila, začali řvát ještě víc.
V zájmu klidu v činžovním domě jsem se tedy opláchla, opatrně vylezla ven a bylo po bublinkové relaxaci. Voda ze mě stékala na dlaždice a tvořila kaluže. Držela jsem se všeho možného, nahá a mokrá jsem prošla chodbou do pokoje, ukradla si zpět kobereček a klouzavě se vydala zpět do koupelny za zvuků štěkotu rozzuřené smečky, která rafala po mých nohách. Utřela jsem se a oblékla noční košili. Štěkající a pod nohy se pletoucí ochranka mě doprovázela k zrcadlu a řvát přestala teprve ve chvíli, kdy jsem pročesala vlasový drn. Zřejmě mě pak teprve poznali.
Pokračovat:
