Před několika lety po předání uvolněného bytu původním nájemcem, za přítomnosti realitního makléře, po dobře vykonané práci v mírně podroušeném, ale veselém stavu bytí, jsem s realitním makléřem vyrazila na kafíčko do blízké kafíčkárny. Byl tam klid a dalo se dobře blábolit o věcech nedůležitých, ale velmi zajímavých.
Oba jsme si všimli nabídky prodeje parcel na Měsíci. Jedna parcela = 1 akr = 750 Kč.
No, nekup to!
Nejdříve jsme povolali osobu povolanou a dali si vše podrobně vysvětlit. Dozvěděli jsme se, že parcely již zakoupil i Arnold Swarzeneger a mnoho dalších velmi celosvětově známých osobností, jejichž jména si nepamatuju. Pro mě asi nejsou tak známé nebo jsou mi jedno anebo, což je asi nejpravděpodobnější, alkoholové opojení nedovolilo, abych si jména zapamatovala.
Tak jsem si jednu parcelu koupila a známý realiťák také. Obdrželi jsme každý tři nádherné listy papíru s uvedením čísla parcely a jménem kupujícího a i jménem obdarovaného. Už ty dokumenty samy o sobě krásně vyvedené, stály za těch 750 Káčé. Jako dekorace bytu po zarámování by mohly ukázat všem návštěvám nejen vlastní krásu grafiky, ale i naše bohatství vlastnictvím parcely na Měsíci.
Pak jsme začali vyžadovat další služby, jako například: Oplocení pozemku, aby nám na něj nešlapali amíci nebo rusové, zajištění celodenní ostrahy, nalezení vody a vykopání studny, případně přivedení vody a elektrického vedení ze Země. Pan prodejce začínal být v rozpacích, ale klient, který utrácí peníze za kávu a ještě si klidně koupí parcelu na Měsíci, je Klient s velkým „K“. Musel mít tehdy dojem, že nevíme, co s penězi nebo podle ošacení patříme mezi lidi, kteří bydlí v haldách krabic, právě jsme brali příspěvky na živobytí a hodláme se za těch pár korun odstěhovat do vlastního, neznajíce klimatických poměrů na Měsíci. Dokonce nám na mapě povrchu Měsíce ukázal, kde ty naše pozemky leží. Ovšem, jak jsem řekla, dostali jsme do situace, kdy už nevěděl, co říct.
Začal nám nabízet také pozemky na Marsu.
To jsem odmítla ihned a začala jsem požadovat pozemek na Slunci, ovšem mnohem mnohem větší kus, protože jak je známo, Slunce je podstatně větší, než Měsíc. Známý realiťák v té době už mlčel a jen se po straně uchechtával.
Pán prodejce začal být nešťastný. Vysvětloval, že na Slunci žádné pozemky neprodává, že se ani prodávat nebudou. A já řekla, že chci jen pozemek na Slunci a ať se tedy nesnaží mi vnucovat něco na Marsu, protože tam je hnusně a že to tam znám.
Pak ho napadl skutečný triumf a řekl: Paní, vždyť na Slunci byste nemohla žít a ani byste tam nemohla nijak odcestovat. A já na to: A vy si myslíte, že na Měsíci se žít dá a já tam budu jezdit na víkend na chatu?
Pán odešel, debata skončila, jen my dva kupci pozemků na Měsíci jsme se nepřestávali smát, dopili jsme poslední kafíčko a s pocitem krásně prožitých okamžiků, jsme s hrdostí právě nabytého luxusního majetku odešli. Zároveň jsem se rozhodla zakoupit teleskop, abych viděla, jestli mi po mém pozemku necourají cizí lidé nebo Měsíčňané :-D
Pokračovat:
