Snad každý, kdo střídá stroje, má nějaký stroj řekněme neoblíbený. U mě je to stroj evidenčního čísla 403.
Je jediný svého druhu v podniku a podle čísla třetí elektrobus, který přišel do služby. Zmlsaný větším, který je pro mě domovský, shledávám tento typ nepohodlným se spoustou much. Jistě v dobách RTO nebo ŠM 11 bych se asi olízl, ale doba pokročila. Když vidím, že je nástup na službu linky 10, na které tento stroj většinou jezdí, ani dospat nemůžu...
Mezi prekérky patří dobíjení na terminálu. Nemá klasické rameno uprostřed střechy jako ostatní, ale boční kastlík vzadu na střeše, který se spínačem otevře a vyžaduje opravdu přesné najetí k nabíječce, z které vyjede chobot, který hledá zásuvku. A hledá a hledá... Někdy se spojení podaří tak na potřetí, někdy nemá svůj den a nenajde vůbec. Kdyby se výrobce vybodl na tuto technologii, navařil žebřík jako měly starý autobusy k přístupu na střešní zahrádku, bylo by po pro blému. Takhle to vypadá, že se připojuje kosmická stanice.
Má několik přezdívek jako Žabka(protože je zelený), Kinderbus (protože je menší než ostatní), Trakař(díky malým kolům to celkem drncá) a nově Motokára.
Má i zvláštní otevírání dveří, stejné jako měly Karosy v osmdesátých letech. Otevírají se ven nad chodník a do strany ne jako u ostatních dovnitř. Tento systém mě dostal dvakrát do obtížné situace.
Poprvé jsem najel do dolíku u zastávky Nádraží, otevřel a dveře tak pět centimetrů nad chodníkem. Tučňáci nastoupili, zatížili vůz a ten seděl na dveřích, který nešly zavřít. Ten den měl systém vzduchového pérování slabší chvilku a odmítl přifouknout měchy a zvednout světlou výšku. Nezbylo než zmíněné tučňáky požádat o vystoupení, popojet a nechat je znovu nastoupit...
Podruhé nastaly komplikace u Tesca. Díky železničnímu přejezdu jsem přijel se sekyrou asi tři minuty.
Stál tam muž zhruba sedmdesátník, už na pohled ,, zasloužilý straník ". Tvídové sako, pleš a brýle model Gustík Husáků. Významně se podíval na hodinky a zakroutil hlavou.
Skoč mi na tygra pomyslel jsem si. Dělám co můžu...
Cpal se ke dveřím. Ty ho ovšem svojí dráhou odstrčily.
„To nemůžete otevírat dveře jako ostatní?“
„Vážně si myslíte, že jsem schopen kvůli Vám otevírat dveře jinak?“
„Udělal jste to schválně! Všichni otevírají dovnitř, jen vy ven!“
Bav se s volem o sobotě, když jde v pátek na porážku...
Očekávám stížnost. Straník vypadal odhodlaně, že to tak nenechá.
Pokračovat:
