Kutná Hora... popravdě ani nevím, kdy jsem ji objevila poprvé. V paměti mi zůstává jen jediný obraz...
Stmívalo se a já poprvé objevovala krásu kostrbatých uliček Kutné Hory.
Zákoutí a nálada starobylé části města, které na mne dýchalo svou úžasnou atmosférou. Bylo to úžasné... Lampy se pomaličku rozsvěcovaly a stejně tak okna domů. Lidí v uličkách ubývalo a každý si spíše zašel do kaváren a maličkých restaurací na svařák, nebo něco dobrého. Ve vzduchu poletovalo listí, vítr si s ním pohrával a na dlažebních kostkách ulpívaly kapky deště. V úzké uličce, kterou jsem procházela byla okna tak nízko u země, že se člověk téměř musel ohnout, aby mohl nahlédnout dovnitř. Ale to, co jsem pak viděla bylo naprosto okouzlující...
Světnička plná hrnků a bucláčků, talířků a jiných keramických věcí. Poličky plné krásné keramiky a uprostřed toho všeho seděla babička a držela v ruce bucláček a malovala... vedle ní v krabici se povalovala líně černobílá kočka a celá ta chvíle vypadala jako z pohádky. Neodolala jsem a vešla dovnitř. Vůně hlíny a úsměv staré paní mi zůstanou navždy pod kůží. V tu chvíli člověk najednou musel zapomenout na spěch, na problémy a starosti, které má. V tu chvíli jsem jen čekala, že se mě babička se svým laskavým úsměvem zeptá jestli nechci splnit tři přání. Byla to kouzelná chvíle. Ne nebyla jsem v pohádce a babička nebyla kouzelná víla. Přesto to v tu chvíli tak působilo a já si koupila krásný tmavohnědý bucláček s bílou kočičkou. Každé ráno si do něj dělám kávu a každé ráno si mohu připomenout tuhle chvíli. A každý rok, vždy když jedeme za dědou se nezapomeneme zastavit za "babičkou a její kočkou". A samozřejmě si i něco přikoupit. Zvonek, hrnek na čaj, keramické sluníčko anebo bucláčky se srdíčkem... dva bucláčky. Dva hrnky na čajíky, protože se mi tam opravdu nějaká ta nevyslovená přání splnila. No jo, nedalo mi to a pokaždé jsem si tam v duchu vyslovila nějaké to přání... no co kdyby náhodou...
Babička i kočička už tu nejsou a v krámku již pracuje paní s krásným úsměvem jako měla babička... ale ta atmosféra, tak ta je tam prostě pořád. To kouzlo tam zůstalo a zůstává!
pokračovat:
