Můj děda

Josefina E

Steh za stehem...

....
se ukládaly roky do čáry života, do dlaní člověka tak skromného ve své podstatě a tak bohatého svou srdečností, láskou a dobrotou.



Jsou chvíle, kdy nejde víc, než jen pokorně poděkovat životu za to, že mi dopřál na dlouhý čas být v jeho přítomnosti, že jsem mohla využít nabízené bohatství moudra, lidskosti a lásky. Mohla jsem si toho užívat polnými hrstmi. A on mi toho a mnohem víc, poskytl a neustále dává i dnes, bez nároku na odměnu...

Můj děda

Odmalinka jej mám spojeného s příběhy, které voní... voní šicím strojem, malou olejničkou na promazávání součástek na šicím stroji, voní čerstvou kávou umletou na starém mlýnku a do těch všech vůní se mísí zvuk, klapání šicího stroje, které se odráží ode zdí kuchyně. Klapání v pravidelném rytmu sešlapávání šlapky, aby jehla s nití mohly vytvářet pravidelné stehy. A jako steh za stehem se odvíjel i život mého dědy. Z jeho špilky se odvinula již dlouhá nit... nit plná života se vším co do něj patří a co život přináší. Nit 93 let života plného slunce a úsměvů, ale i nit s občasnými uzlíky, dnů pod mrakem a dny vyplněné smutkem.



Steh za stehem sešívané vzpomínky a příběhy. Příběh šicího stroje, který si děda koupil v prosinci roku 1946 od invalidního vojáka někde na Volyni. Aby jej o pár měsíců později, v zimě 1947 mohl se svou ženou Ninou a novorozeným synem odvézt do Čech, do našeho kraje. Zde se usadil a po dlouhá léta pro něj byl šicí stroj přivýdělkem a obživou k jeho práci listonoše. Pošťáka s velkou koženou kabelou, ve které se ukrývaly dopisy, pohlednice, složenky a časopisy pro lidi ze vsi a širokého okolí. Jako pošťáka Součka si jej pamatuje snad každý. A stejně tak i on si neustále vzpomíná na každého človíčka, kterému nosil poštu, se kterým tu prohodil nějaké to slovo, či se zastavil na kávu. Steh za stehem... čas událostí dědu s babičkou odvál z našeho kraje až do Chrudimi. Ale ani vzdálenost a ani odloučení neubralo nic na tom být mi po celá ta léta oporou. Naopak, jakoby tím po celá ta léta vztah získal na váze, uvědomění si jak vzácného a milého člověka jsem dostala do života.

A dál klapal i šicí stroj... Každý den děda usedá a provléká nit jehlou, roztáčí kolečko a nohou zlehka sešlapává stroj a nechává jej rozeznít do ticha.

Dnes šije pro radost... tašky, taštičky, nádherné kabelky ze starých džínsů, pytlíčky na bylinky, které každý rok suším, a mnoho dalších drobností pro každý den. A právě tyhle drobnosti, střípky každodenního života mi dědu připomínají, dělají život hezčí a dávají sílu jít dál...