K rukám šéf-vetešníka došel během jara 2013 e-mail, přibližně tohoto znění:
"Jsem aktivní důchodce a tak mě nyní zaujala výzva pro seniory v Mladé Boleslavi, kdy byla vyhlášena soutěž na téma " Když si náš dědeček babičku bral". Tak jsem o májích vyzpovídala mámu, protože jsem v podvědomí měla příběh dědy Vávry- harmonikáře a hodila jsem to na papír. Posílám ti to, třeba si to rád přečteš, vše je pravda, snažila jsem se nic nepřidávat, jsou to mé vzpomínky na dětství s nimi.
Eva Dolejší (Vávrová)"
Šéf-vetešník si to rád přečetl, neb jest milovníkem různých rodinných historií, historek, příběhů a vzpomínek, a uznal za vhodné a nutné vložit následující povídání do svého "Vetešnictví". Jistě si to leckdo rád přečte a možná ho to povídání i bude inspirovat k další literární či písmácké tvorbě.
(Pro zájemce o "drby" dodávám, že autorka je sice dcerou mé sestřenice, ale naposledy jsem ji viděl, když jí byly tak 3-4 roky. Leč internet spojuje lidi přes propasti vzdáleností i věků. Její dědeček z matčiny strany byl známý vtipálek František Šafra, o němž je řeč v mém povídání Můj oteci v mé zdejší "knize". Svět je malý!)
......
V prosinci 2013 přišel další e-mail, něhož vyjímám :
„.........
Musím se ti pochlubit, že s mým příspěvkem Když si náš dědeček babičku bral jsem uspěla, vydali to v publikaci a umístila jsem se na 3. místě. Vůbec jsem to nečekala, že dostanu tolik bodů, že se to bude někomu líbit. Velmi mě to potěšilo. Pokud bude příští rok opět tato akce pokusím se zase něco napsat a ty budeš první kritik, neboť letos mi to hodně pomohlo. Trochu zpochybňovali, jestli se to bude příští rok konat, neboť v dnešní době je vše o penězích. Tak uvidíme........
Eva Dolejší (Vávrová)
pokračovat:
