Vážení,
tak jako Vy se věnujete malování nebo paličkování, já se tak trochu věnuji amatérsky psaní. Od mala jsem byla psavec, ve škole mi učitel říkal, že jsem taková Karolína Světlá... Psala jsem i různé seminární práce a to jen z kolegiality, nikdy ne za peníze. Složila jsem spousty všelijakých rýmovaček k narozeninám, svátkům, svatbám, slogany pro malé podnikatele, apod, a to taky za poděkování či za bonboniéru či flašku vína, které nepiji. Můj sešit básní mi někdo ukradl, samozřejmě, že jsem je měla jen jednou, tehdy PC nebyly. Prostě, jak to nazval JURA, byla jsem taková Anna proletářka aneb Brouk Pytlík - psaní všeho druhu.... Pak jsem jednou sedla a začala jen tak psát knížku. Byla to spíše taková moje osobní terapie, lízání si šrámů a ran. No, a když už to bylo na světě, tak můj muž prohlásil, že by bylo škoda to mít jen pro sebe a že bych to měla mít uznané legálně jako knížku. Stalo se. Vůbec jsem si netroufla oslovit nějaké vydavatelství, já neznámá bezvýznamná pisatelka a v navíc v době krize a nezájmu o knihy a čtení. Zkrátím to, stal se ze mě autor, nakladatel, vydavatel, distributor a prodejce.
A musím říct, že to první bylo asi nejlehčí... Náklad byl rozebraný a mojí čtenáři žádali další pokračování. Tak vznikla další kniha. A zase chtěli další... Ale tentokrát jsem řekla dost, všechno chce svůj čas, nejsem spisovatelka, neumím psát na zakázku. Cítím, že knížku ještě napíšu, ale zatím na ni nedozrál čas. Mezitím jsem napsala několik knížek svým vnučkám a pak jednu nedokončenou pro mého bráchu. Ta jediná je na zakázku. Momentálně mám rozepsané tři.
A protože mě Hony požádal, abych se podělila na jeho stránkách, tak jsem úplně náhodně vybrala několik ukázek z mé literární prvotiny „Jak chutná život.“ Pokud někoho moje řádky zaujmou, poskytnu ještě ukázky i z druhé knížky povídek „Příběhy psané životem“.
Stále se chystám nechat vytisknout další kusy pro ty, na které se nedostalo. Přemýšlím, zda opět vlastním nákladem, protože teď už vím, jak na to, ale asi jsem nějak zlenivěla. Byla bych radší, kdyby tu práci kolem udělal za mě někdo jiný. A tak stále jen slibuju, že to bude a skutek utek....
A co mě jako autora amatéra těši nejvíc. Není to počet prodaných knih, není to zisk. Těší mě, když mi někdo řekne, že knihu četla celá rodina od dědečka po mladé, že ji mají na nočním stolku a když je jim ouvej, tak po ní sáhnou, že ji půjčili a už se jim nevrátila. Myslím si, že každého autora paradoxně potěší, když se dozví, že se jeho dílo krade. Nebo se mýlím?....
Vaše Egoaktivistka
Pokračovat:
