Jak to chodí v úle

Včelařův rok začíná koncem léta , když je nutno včelám dodat cukr na zimu jako náhradu za odebraný med. Je to docela piplačka. Včeličky chodí na česno s kyblíčky od medu a včelař jim do nich nalévá cukrový roztok. On si ho odnášejí do svých voskových buněk a když je buňka plná, tak ji zavíčkují, aby jim cukrový roztok nekapal na podlahu. S podzimem odevzdají včeličky kyblíčky do včelařova skladu. Je těch kyblíčků od jednoho včelstva tak asi 20 tisíc, představte si tedy, jak asi vypadá taková inventura. Když včelička odevzdá kyblíček, vyfasuje kabátek, šálu kulicha a do každého úlu přijde také lopatka uhlí, aby si včeličky mohly v největších mrazech zatopit.

Na jaře je postup opačný, včeličky odevzdají zimní oblečení, dostanou zpátky kyblíček na med a také košíček na pyl. Včelař jim vymete popel z úlu.

Protivná práce je broušení žihadýlek. Někteří včelaři to dělají malým pilníkem, ale to trvá moc dlouho. Já mám na to zlepšovák. Do vrtačky upnu válcový brusný kotouč, vrtačku upnu nad desku stolu a brousím žihadla dvaceti pěti včelám najednou, ony se jen řadí do útvarů, s tupými připochodují a s ostrými žihadly odpochodují. Také dostanou od včelaře jed, do kterého si před každým letem namočí žihadlo. Jed si každý včelař míchá sám a je to výrobní tajemství. Přiznám se, že tam dávám kyselinu mravenčí, trochu jedu hadího a slinu od našich sousedů.

Na jaře je také třeba vyleštit královně korunku. Jde to dobře sidolem, ale my, staří praktici, na to máme tajný recept, nikomu ho neříkejte. Vezmeme korunku na špejli, ostříkneme ji tetrachlorem z hasícího minimaxu, potom na ni plivneme a přeleštíme rukávem. Korunka jen svítí!

Když se oteplí a rozkvetou první stromy a bylinky, je nutno vyhnat včely z úlu, protože jsou po dlouhé zimě zlenivělé. Mnozí to dělají tak, že každé ráno mlátí klackem do úlu, aby se včely probudily. Tento způsob ale nemám rád, trpí při něm nátěr úlu. Do každého úlu jsem tedy včelám pořídil budíka, který ráno zahraje „Píseň práce“. Včeličky vyskáčou z postýlek, dají si malou rozcvičku, popadnou kyblíček nebo košíček a frrr..., jen aby tu píseň nemusely poslouchat.

Když se v úlu objeví v dubnu první trubci (to jsou včelí pánové), tak je možno zřídit v každém úle úřad a začít vést evidenci. Nejšikovnější trubec je povýšen na písaře a zapisuje, kolik každá včelička přinesla kyblíčků medu, kapek vody nebo košíčků pylu. Ten nejtěžší trubec (to aby měl autoritu) včeličky kontroluje, jestli nesou správnou míru a dává souhlas k zapsání donesených surovin. Několik trubců vytvoří stavební úřad a pak rozhodují, kde si včelky smějí nebo nesmějí postavit plást, nebo jestli ho mohou opravit nebo zrekonstruovat. Za každé vydané povolení pochopitelně dostávají stanovenou dávku medu a pylu, a ještě si přijdou bokem na úplatky za včasné vyřízení žádosti o stavební povolení. O úplatek si sice neřeknou, ale všichni vědí, co se očekává, aby žádost nebyla pro neustálé vymýšlené formální nedostatky odkládána na později.

Těžší, ale méně šikovní trubci vytvoří dopravní policii a usměrňují provoz v úle. Určují například, která ulička bude jednosměrná. Když se dvě včely srazí, sepisují trubci protokol o tom, kdo to zavinil. Tyhle trubce nemá nikdo rád, protože díky nim je v úle takový zmatek, je se jedna včela kupříkladu za celý život ani nedostala ven. Večer si včelky pochopitelně vyprávějí vtipy o dopravních trubcích.

Začátkem léta musí pak včelař včelám sebrat med.Ony tomu říkají daň nebo rovnou zlodějna, ale jenom potichu, protože by se včelař mohl ohnat a uštědřit jim pohlavek. Aby se moc nebouřily, musí jim ale včelař něco naslibovat. Nejvíce zabírají předvolební sliby levicových stran - bezplatné školství, důchodové zabezpečení, přídavky na larvičky, nejrůznější dávky a přilepšení. Také z pravicových hesel si rády něco poslechnou, třeba, že se každý má starat sám o sebe a ne jenom parazitovat na druhých. To se pak jednoho dne namíchnou a vyženou všechny trubce z úlu. Škoda, že tolidé se svými úřady nedokážou udělat také tak...