Dáma se nezapře v žádném věku
Jedu tramvají a pozoruji lidi kolem sebe. Zaujala mě malá holčička v kočárku, která jedla housku. V levé ručičce držela housku a ukazováčkem a palcem pravé ruky si vážně uždibovala kousíčky housky a vkládala si je do pusinky. Nechyběl ani delikátně vztyčený malíček na pravé ruce. Zkrátka dáma se nezapře v žádném věku.
Městská víla
Kráčím davem lidí valících se tam i sem. A najednou se přede mnou zjeví městská víla. Hodně mladá a štíhlá dívčina, která oblékla růžové šatečky s nadýchanou sukénkou. Blonďaté vlasy měla zapletené do dvou copů přehozených vpřed. A na hlavě měla věneček z lučního kvítí. Stejná kvítka zdobila i zapletené copy. Asi jsem potkala léto.Pivní překvapení
Byla jsem s mými kolegyněmi na dobrém jídle a pití a hlavně posezení a poplkání před dovolenými a prázdninami. Objednávaly jsme si pití – většinou pivo – a jedna z kolegyň zalovila ve své kabele a na svět vytáhla zajímavý starožitný kovový předmět a podala jej číšníkovi. Číšník byl naštěstí světa znalý, tak ohříváček , naplněný horkou vodou, přinesl zpět s objednaným pivem. Zkrátka tak, jak má být. Ale kolegyně povídala, že v některých restauracích se „nechytá“, protože občas obsluha vůbec netuší co to ohříváček je a jak se s ním zachází. I pro mě to bylo překvapení – ale velice úsměvné a milé.Jeho první myš
Jak jsem již psala, tak jsme jezdili na zimní prázdniny do Krušných Hor - naše kompletní rodina včetně pana Psa – našeho německého ovčáka. Ten rok přišlo jaro nějak dříve, sněhu už moc nebylo, spíše jen takové sněhové plotny a jinak tráva. A v polehané loňské trávě bylo plno myších chodbiček. Ty nenechaly v klidu našeho pana Psa. Pořád ňuchal, dloubal čenichem do chodbiček a to tak dlouho, až z jedné chodbičky vylítla jak špunt z láhve vyplašená myš. Nabrala ale špatný směr. Vrhla se na sněhovou plotnu. To byla poslední chyba jejího života. Pan Pes ji bravurně odlovil a zakousl. A nastalo veliké chlubení. Pan Pes obcházel všechny přítomné, myš něžně svíral v tlamě a mezi zuby mu visel z tlamy myší ocásek. Myš si vždycky na chvíli poodložil a bedlivě ji hlídal, aby se náhodou nereinkarnovala. A znovu nastalo chlubící kolečko. Tak to trvalo celé odpoledne. Je jasné, že myší konstituce nevydržela stálé tahání, pokládání a sbírání, tak ve finále už pan Pes nás obcházel jen se zadní půlkou myši. K nelibosti pana Psa mu byla zbylá polovička myši násilně sebrána a pochována pod veliký kámen. Smutně čenichal okolo kamene, vždyť to byla přece jeho první myš.Vosáááá, vosáááá
Koncem léta jsou vosy zvláště dotěrné. Lezou do jídla, obletují hlavu a vůbec jsou super otravné. U nás na chalupě jsme měli lovce vos první třídy – našeho pana Psa. Už si to moc nepamatuji, ale skoro jsem si jistá, že jsme pana Psa toto umění nijak neučili. Ale stačilo, když nás otravovala vosa zavolát „vosáááá, vosáááá“ a už tu byl náš chlupatý superpes. Zacvakaly kastaněty bílých tesáků v černé tlamě a bylo po vose. Byl to vždy takový fofr, že se nikdy nestalo, aby pan Pes dostal žihadlo.
Pokračovat:
