Jsou osoby, které řekněme zaberou víc místa než je standartní. Přiznávám, mezi takové osoby patřím se svými kily i já, byť o sobě tvrdím, že nejsem tlustý, ale jen načechraný...
Takové osoby by ale měly mít soudnost v oblékání. To ovšem někdy nemají.
Nastoupila mi žena (nebuďme rasisty, vyjádřeno vzorníkem RAL odstínu řekněme 8003, možná 8008 ) bratru 150 až 160 kilo živé váhy. Nástup takové osoby zaznamená většinou i autobus a přifoukne měchy pérování, aby udržel provozní výšku.
Ovšem oblečena v kalhoty elastické, v jejím případě spíš drastické. Ty gatě mají ale těžkou práci pomyslel jsem si. Tohle nemusím vidět dvakrát, tak jsem se jí po nástupu více nevěnoval.
Pri průchodu autobusem ji ovšem vypadla peněženka. Nestandartni zvuk automaticky přitáhl zrak k zrcátku. A uviděl jsem, co jsem neměl...
(V tomto okamžiku kolega, kterému jsem to vyprávěl, pronesl: "Nelíbí se mi kam to směřuje ... ")
Vlákno nitě povolilo, čímž tah přesunulo na vlákna vedlejší a nastala řetězová reakce...Trh... Veletrh...
No bylo to něco strašlivýho,já viděl brány pekelné. Svět pro mě už nebude jako dřív.
BONUS
aneb - Radši drž hubu
Je načase si uvědomit, že dovolená skončila a je třeba opět nabýt své sebekontroly, jinak to zavání stížností...
Dnes mi dobíhala, no dobíhala... Ale jo, v rámci své kondice zhruba pětasedmdesátileté ženy dobíhala u Slavie cestující, která evidentně jela na své maximum ve snaze, „doběhnout" autobus. Ve dveřích z posledních sil pronesla:
,,Ježíši, děkuji!"A já starej blbec povídám: „Není zač. Jen Vás musím zklamat, nejsem Ježíš, ale Luděk, lidi si nás občas pletou." Naštěstí se usmála a pronesla cosi o tom, že mě už si bude pamatovat.
Pokračovat:
