Příhody z MHD - textík č. 33

aneb

Svědek Covidův

Luděk Müller alias Vlado von Habrzina



V době nedávné, kdy byla povinnost cestujících nosit nasazený respirátor, tuto povinnost mnozí z nich obcházeli nasazením jen pod nos. Neřešil jsem to, protože bych se s tím musel zabývat na každé zastávce, kvůli čemuž bych byl zaprvé za blbce a zadruhé zpožděn. Nechal jsem to na osazenstvu salónu, ať si to pořeší mezi sebou sami. Neuniklo mé pozornosti ovšem to, že pubertální jedinci pro toto povinné vybavení obohatili rodný jazyk novým výrazem a tak se nejednou z vozu ozvalo:

,,VOLE NEMÁŠ RESPIČ"

Pak ovšem také cestoval jeden z pamětníků kolektivizace zemědělství, který bral boj proti vyvrhelům, kteří nenosili respirátor dle instrukcí, za svou svatou povinnost. Tipoval bych ho na bývalého příslušníka PSVB, podle toho s jakou urputností toto nařízení prosazoval. Sotva nastoupil, už zdupal všechny ,,rebely", kteří nemají tento módní doplněk předpisově nasazen. Zvláštní důraz dával na slovo ROUŠKY. Úplně si v tom liboval. Narazil jen dvakrát.

Poprvé když se pustil do pubertální slečny se slovy: ,,Slečno měla byste mít nasazenou roušku" a ta ho odstřelila větou: ,, Dík za informaci".

Podruhé ho sundala babča. Po jeho oblíbené větě o nasazování, mu odsekla: ,, Táhne mi na devadesát, už jsem si prožila svý. Jestli mě to zabije, aspoň o mě pravnuci budou moct říct bába chcípla jako rebel! Nebudu z toho vys..ná jako ty"

Nutno dodat, že poté, co byla tato povinnost zrušena, tento Svědek Covidův po nástupu do autobusu vykládal všem okolo, jak je dobře, že byla tato povinnost konečně zrušena.

tlacZpet.png, 30kB                                               Pokračovat:
tlacZpet.png, 30kB