Při vší úctě, technicky vzato je cestující pro řidiče náklad, který se sám naloží, sám složí, ale občas remcá...
V takovém případě se nenechám vytočit. Zaprvé se držím hlášky z filmu Babovřesky: Kráva dává mléko, zmije dává jed, a zadruhé používám moudro Petra Novotného: Každý průměrný člověk, každý průměrný den narazí na jednoho blbce. Když se tento exemplář objeví, blikne mi hlavou: Tak to jsi ty, na koho od rána čekám! S těmito téměř filosofickými myšlenkami jsem se ztotožnil a život mám opravdu jednodušší...
Ač jsem bezvýhradný atheista, věřím, že každý má svého "anděla strážného" nebo, chcete-li, osobního sekuriťáka. Ten můj bydlí někde na Březhradě, je mu přes šedesát, nosí plnovous a kryje se kartou ZTP. Maskování vpravdě dokonalé.
S oblibou jako většina důchodců sedává v první lajně vedle řidiče.
Jel jsem linku 12, přistoupil u Tesca spokojeně se usadil a sledoval provoz.
Po odbavení zastávky Metuje jsem se rozjel po trase dál. Koukám, že někdo dobíhá, zastavil jsem a otevřel dveře. Chlap naskočil a místo obvyklého ,,Děkuji" se do mě pustil, že jsem mu málem ujel.
Máme výherce, na tebe od rána čekám, bliklo mi hlavou.
,,Vážený pane. Dle palubního počítače už mám být dvě minuty pryč", oponoval jsem.
,,Podle mých hodinek jedete o minutu dřív!"
Mému ,,sekuriťákovi" právě došla trpělivost:
,,Tak si ty vole nekupuj hodinky u Vietnamců a kup si normální. Mě jdou stejně jako v autobusu. Vyřízené! Pane řidiči jedem!
Pokračovat:
