Jsou dny, kdy božstvo na jehož existenci nevěřím, dává různá znamení, která by člověk neměl ignorovat, vypnout budík, opatrně se otočit na druhý bok a s nejvyšší opatrností se přikrýt dekou, protože pozbyde-li tuto opatrnost, minimálně shodí lampičku z nočního stolku.
Začalo to tím, že při vypínání budíku jsem telefon, ve kterém mám budík nastaven, srazil na první dobrou za noční stolek. Teorie akustiky vykonala své. Melodie zesílená o odraz probudila i moji spící ženu, která projevila mírné znepokojení a seznámila mě se skutečností, že v 3:45 vstávat opravdu nehodlá.
Po bleskovém přesunu zmíněného nábytku začala příprava do práce. V kuchyni jsem zjistil, že kafe do termosky jsem si sice večer udělal, ale termosku nezavřel a tudíž dočasně pozbyla svých termoizolačních schopností.
V podniku při kontrole vozu jsem objevil netěsnost chladícího systému, která jde snadno opravit přitažením sponky. Jenže máme výslovně zakázáno cokoliv opravovat. Odstavil jsem tedy vůz před dílnou a vyrazil pro mechanika s jasným požadavkem, totiž že potřebuji jeho a šroubovák, případně šestku klíček.
Dovedl jsem ho k autobusu, otevřel kapotu a mechanik povídá: "Ty vole, tady nic neteče a ani neteklo,to by všechno bylo poblitý Fridexem."
Chybka...
Když jsem bus odstavoval před dílnou, stál jsem třetí od kraje. Jenže než jsem mechanika ulovil, první autobus odjel a vedle mě se postavil další. Tomu jsem právě otevřel kapotu a vůbec mi v tu chvíli nedošlo, že otevírám kapotu u autobusu kloubového, byť jsem měl přidělen autobuskrátký.
Když oni jsou zezadu stejné! A kdo by v té chvíli kontroloval číslo, že?
Pokračovat:
