Z kraje srpna mi byl přidělen na linku bus s perfektně fungující klimatizací. Ne že by to byl nějaký zázrak, ale jsou i vozy, které pamatují dobu, kdy toto nebylo standardní výbavou.
A tak se stalo, že venku byl pařák, při kterém jsem očekával brzký průjezd Afrikakorpsu, a uvnitř bylo jako ve sklepě.
Nastoupil mi na Podstrání muž s psíkem, který vlivem počasí nedisponoval pro tato zvířata běžným pohonem 4x4, nýbrž jel na 6x6, protože po zemi tahal vypláznutý jazyk a svěšený ocas.
Ve dveřích psík ožil a přešel do normálu.
Chlap zahlásil: „Teda Rambo, tady je chládek. Tady chvíli pobudem.“ (Rambo byl trhač, kříženec bůhví čeho ovšem velikosti Mopse )
To jsem ještě netušil co to znamená.
Z Podstrání se mnou jeli na konečnou na Slezské Předměstí, aby poté, co jsem si odbyl vyrovnávací pauzu, nastoupili znovu a jeli zpět na Podstrání. Dali to se mnou třikrát
Jiný případ ovšem byl na lince 12.
Nastoupil mi, ani ne snad bezdomovec, ale spíš tramp. Pozná se to podle toho, jak dlouho je dotyčný na válečné stezce s bohyní Hygienou.
Pozdravil, cvakl lístek, usadil se, a víc jsem si ho nevšímal. Na Cihelně jsem měl půl hodiny pauzu. Před odchodem proběhla kontrola vozu, bohužel jen zběžně v zrcátku, protože příroda velela k akutnímu vyměšování. Ten den mě totiž přepadl řídký případ s hustým běháním.
Po návratu koukám, že mi na sedačce chrápe chlap. Vzbudil jsem ho, naznačil mu, že jest jeho setrvání ve voze nežádoucí.
S
,,Nojó, ale já netuším, kde jsem."
„Na Cihelně.“
„Kde to je?“
Podal jsem mu tedy komplexní informaci: „V zemi České, městě známém jako Hradec Králové.“
„Hm a jak se odsud dostanu?“
„Zastávka je tímto směrem.“
Vyrazil..
To jsem ještě netušil, že posilněn dalším Braníkem znovu nastoupí. Předpisově cvakl lístek (i když již jeden se stejným kódem měl) usedl a opět usnul. Na Březhradě ta samá situace: “Kde jsem?“, s jednou změnou: „Vás už jsem někde viděl...“
Po výslechu kam chce, už jsem ho radši vzbudil na zastávce Metuje, kam původně chtěl jet.
Pokračovat:
