Smutničky
Eliška Vintrová
Čekání
Otlučená o vlastní čekání,
utrpěla jsem mnohačetné zklamání.
Každý večer ho do peřin dovleču,
každé ráno mi do hrudi skočí.
Pitomý mobil, pitomý facebook, pitomé čekání.
Vždyť já vím, vím, co sis myslela, vím,
že možná, zas budeš blažená s ním.
Čím tě zahojím.
Tolik jsem vložila do toho čekání.
Všechno to blaho,
co s tebou jsem zakusila,
i to, co jsem si pak
prostě vymyslela.
Co těšení steklo mi
po stěnách do kanálu,
proč už jsi zase
kompletně bez signálu..
Netečný, zas už jsi netečný,
to vážně není bezpečný,
upnout se na toho, kdo s tebou není.
No tak povol ty pitomý dlaně,
stejně nic nedržíš, tak sakra povol.
Přestaň už sbírat zatuchlý relikvie,
dívej se ven, vylez, zakokrhej…!
Nemám nic, já nedržím nic.
Ještě tak nebýt z toho smutná,
a pak vím dost,
jak nemít zlost…
Spánek
Spánku, spánku,
voníš mi rounem po beránku,
co ovce své přes lávku vodí,
jako když do vody hodí,
jako když do vody hodí.
Spánku, spánku,
vyspáváš kdesi na červánku.
A za tebe jen horká trýzeň
přišla si pro svoji sklizeň,
přišla si pro svoji sklizeň.
1.Všechno je, jak má být,
všechno jsem vykonala.
Zubní pastu ti do tváře dýchnu,
pyžamo do kalhot zastrčené.
Vlasy jsem si sama rozcuchala,
abys už nemusel…
Jen už si ke mně prosím tě sedni,
dřív než se rozední…
2.Kamínek na spaní
tlačí mě do dlaní.
Kde vězíš? Já jsem připravená.
Jestli ty nebudeš tak trochu posera,
bude to stejný jako včera.
Zase ten můj zatracený spánek
jinou zatahá za copánek….
Spát, dej mi spát….
Strom
Živý
stojí
strom.
Jak je starý,
nikdo neví,
neví to ani
on…
Zelené dlaně,
nachytá na ně,
sluneční svit,
aby mohl žít.
Kořeny v zemi,
jako pažemi,
drží svůj kmen,
svou sílu má v něm.
Růst,
dávat stín,
s náručí
nehybnou,
korunou.
Tam kde ho zraní, mízu uroní,
do všech svých ran,
zahojí se sám.
Když přijde zima,
tiše usíná,
až slunce je zpět
a zahoří květ,
chce
růst,
dávat stín,
s náručí
nehybnou,
korunou.
Živý
stojí
strom.
Jak je starý,
nikdo neví,
neví to ani
on…
Holčičí
Holky moje holčičí,
když mě život poničí,
vytratím se z ringu.
Baťůžek mám sbalenej,
tuším, že mi bude hej,
vím, pro co si jedu.
Ref: Zeptejte se Archiméda,
ten to může doložit,
že těžké mnohem lehčí zdá se,
stačí to jen ponořit…
Vezmu, co mě trápí,
nikde žádní chlapi,
sedneme si spolu.
Vy jste moje lázeň,
směju se jak blázen,
jde to úplně samo…
Ref:
Až zas budu na suchu,
opět zvážním na duchu,
zas do ringu skočím…
Holky moje holčičí,
vaše teplo kočičí,
v písničce si schovám..
Ref:
pokračovat:
