Prvouka
Eliška Vintrová
Moje tělo
Moje hlava rady dává.
Do mých očí barvy vkročí.
Moje uši vítr suší.
Dám si do rtů kousek dortu.
(slaďoučkého)
Ref. Díky, díky za mé tělo,
Podívejte, růst by chtělo,
růst by chtělo, růst by chtělo…
Na temeni brada není.
Na svém týle nemám brýle.
A můj krk jako smrk.
Neví ramena, co to znamená.
(hloupá ramena)
Horní končetiny jako kopretiny.
A můj loket všecko poplet.
Moje zápěstí leží za pěstí.
A svou dlaní hladím paní.
(učitelku)
Na má záda tíha padá.
A mé břicho ruší ticho.
Když mám chuť, vypnu hruď.
Svému pupíku říkám Pepíku.
(nazdar Pepiku)
Dolní končetiny šetří kdo je líný.
Moje lýtko to je kvítko.
Na mou holeň nezapomeň.
A můj kotník dostal psotník.
(chudák kotník)
A můj nárt jde na start.
Moje pata někam chvátá.
A to jsem já, člověk celý.
Kdybyste to nevěděli.
(ve škole na to chyběli)
AŽ DO NEBE….
Písnička o hodinkách
Ptal se klouček malinký: „K čemu máme hodinky?“
Ví to každý z nás, že nám měří čas, že nám měří čas.
Hodinky i budíčky mají pilné ručičky.
Jedna je dlouhá, ta se neloudá, ta se neloudá.
Ref:
Čtvrt, půl, třičtvrtě, celá,
ukaž mi ručičko, kolik to dělá?
A ta druhá kratičká, loudá se jak babička.
Jako šnek líný, měří hodiny, měří hodiny.
A ta třetí sestřička, vteřinová ručička.
Vteřinky hlídá, všechny předbíhá, všechny předbíhá.
Ref:
Čtvrt, půl, třičtvrtě, celá,
ukaž mi ručičko, kolik to dělá.
Podzimní
Milí skřítci Podzimáčci,
ze stromů už padá listí,
už chystáte na zimu,
lístečkovou peřinu.
Ref:
Tralala, podzim je tady.
Nejdřív listí obarvíte,
potom ze stromů shodíte.
Vítr si s ním může hrát,
broučci se v nich uschovat.
Tisíc skřítků Podzimáčků,
už se dalo do práce.
Plní chladem hnízda ptáčků,
končí letní legrace.
Tisíc skřítků Podzimáčků
s rukama studenýma
jede krajem v žlutém vláčku
do stanice Zima.
O naší zemi
Jak se naší vlasti říká? Přece Česká republika.
Hlavní město v Čechách leží, Praha, co má 1000 věží.
Pod mosty se schovává, moudrá řeka Vltava.
Kdo se zato fotí rád? Přece slavný Pražský hrad!
Vždyť má znak a vlajku státní, připadá si majestátní.
Do práce sem každý den, chodí sám pan prezident.
Všichni se tu většinou domluvíme češtinou.
Každý Čech ví v létě, v zimě, co se zpívá v české hymně:
Že tu krásný domov máme, jen ať si ho zachováme.
pokračovat:
