České dějiny - 1
Eliška Vintrová
Časová osa
Časová osa je prádelní šňůra,
paměť nám podává kolíčky,
aby se žádná událost nezaběhnula
v rámci té dějinné honičky.
Časová osa je kukátko do minulosti,
dohlédne do krajin vzdálených.
Tu a tam uvidíš na polích bělavé kosti,
po bitvách zuřivě svedených.
Časová osa to je učebnice,
letopočty si nech do písemky.
Snad časem dokážeš pochopit o trochu více,
ono jde totiž a především – o myšlenky.
Pravěk
PRADĚTI My být praděti, nemít čas si hrát, muset lovit trénovat, hodně sportovat.
My žít v pravěku a v jeskyni spát,
muset chodit pro dřevo, když oheň dostat hlad.
Když chtít zákusek, číhat na vránu,
udělat si bobino, pak volat pramámu.
PRAMÁMY
My být pramámy, nemít čas si hrát,
muset maso naklepat, kůže přežvýkat.
Sedět u ohně, mít nohy do O,
věčně čekat na muže, mít dětí mnoho.
Nemít žádné příspěvky od státu,
když chtít nový kožich, muset volat pratátu.
PRATÁTI
My být pramuži, nemít čas si hrát,
muset lovit mamuty, u ohně tancovat.
My malý mozek mít, nedělat čísti,
všude samé chlupy mít, velké čelisti.
Když někdo přiblížit k naší potravě,
nedat se nic dělat, my ho bacit po hlavě.
Pokřik: HU x HY x HUHAHYAHA, HU, HA, HY, HA x HE, HA
Oběd: Pramami! Praco je? Praproč jsme pralidi? Praco? Pralidi! Praháá! Pramoment.
Pratáti! Pracoje? Praproč jsme pralidi? Praco? Pralidi. Praháá! Praprostě proto, aby ses naučil praprávě toto:
Pračlověk měl, co příroda dala mu,
uhodil jen toho, na koho dosáhnul,
s otázkou odpadu hlavu si nelámal,
řešil to tak, že žádné nedělal.
Hlavně pak jednu věc pračlověk vzkazuje:
Že kdo je sám, ten nepřežije. (zakopne, upadne, ztratí se, umrzne) NEPŘEŽIJE.
Když je vás tlupa, vždycky se najde ten, kdo by vám pohladil chlupa.
A kdo je sám, ten nepřežije – zakopne, upadne, ztratí se, UMRZNE, NEPŘEŽIJE!!
Stěhování národů
Národy se míhají po jevišti. Někoho zastavíme, ptáme se, co se děje?
„Ty jsi snad spadl z višně, člověče! Tohle je stěhování národů, jestli chceš chytnout nějaký dobrý flek, tak sebou mrskni, už je skoro všechno obsazené…“
„A proč se vlastně stěhujete?“
HU, HU, Hunové, HU
Ti jsou krutí, taky žlutí, ostatní národy utíkat nutí. A HU
A jejich armáda, půl světa dobyla,
velel jim bez smíchu, strašlivý Attila.
HU, HU, Hunové, HU
Ti jsou krutí, taky žlutí, ostatní národy utíkat nutí. A HU
Ty šikmé oči, s jizvami ve tváři,
na koně skočí…..A HOP.
Končí stará vláda, Římská říše padá.
HU, HU, Hunové, HU
Ti jsou krutí, taky žlutí, ostatní národy utíkat nutí. A HU! (všichni utečou)
Sámova říše
Jak vidíte, naši předkové Slované si našli pěkné místečko v české kotlině. Ale ani tady nemají pokoj. Útočí na ně z jedné strany kočovní Avaři a z druhé Frankové. My tady máme muže, který prohlašuje, že problém Slovanů dokáže hravě vyřešit.
Můžeme Vám položit pár otázek? Sámo. Je Vám známa ošklivá situace Slovanů? Sámo.
Vaším heslem je V JEDNOTĚ JE SÍLA. Skutečně věříte, že sjednocení Slovanů by vedlo k porážce jejich nepřátel? Sámo.
Dovedete si sám sebe představit jako vůdce slovanské říše, pokud taková vznikne? Sámo.
Promiňte, a jaké je Vaše jméno? Počkejte…Jo, Sámo.
Pane Sámo, můžete nám svoji myšlenku předvést v praxi? Sámo.
Zdá se to sámo, sámo, samozřejmé,
jen Slovanům to není zřejmé,
že chtějí-li svůj domov mít,
no tak se nesmí rozdělit.
Nánáná,
chtějí-li svůj domov mít,
no tak se musí sjednotit.
Vzkazuje Vám Sámo,
že nic nejde samo.
Že v jednotě je síla,
a když chcete svůj domov mít,
tak nesmíte se rozdělit.
Zdá se to sámo, sámo, samozřejmé,
jen Slovanům to není zřejmé,
že chtějí-li svůj domov mít,
no tak se nesmí rozdělit.
Nánáná,
chtějí-li svůj domov mít,
no tak se musí sjednotit.
Když bojuješ sám,
uženeš si leda kýlu,
když jste aspoň dva
no tak potom přeci máte
mnohem větší sílu!
Zdá se to sámo, sámo, samozřejmé,
jen Slovanům to není zřejmé,
že chtějí-li svůj domov mít,
no tak se nesmí rozdělit.
Tak co, už je vám to jasné? SÁMO!!!
Cyril a Metoděj
Dva zbloudilí věrozvěsti.)
Cyril: „Ty, Metůdku, já mám dojem, že jdeme špatně. A nečti si furt, nebo si tu hlaholici úplně okoukáš!“
Metoděj: „Co? Kde to jsme?“
Cyril: „No, právěže, kde jsme? Člověk by řekl, že když je ta Morava tak velká, člověk ji nemůže minout…“
To je teda vážně otrava,
ztratila se Velká Morava.
Dnes nemáme vůbec štěstí,
to jsme přitom věrozvěsti.
Jdeme pěšky se Soluně,
začínáme trochu funět,
byl to nápad jedné z moudrých hlav,
poslal pro nás kníže Rostislav.
To víte Slované,
jsou dosud pohané,
písma neznalí,
tuť jsme vás volali.
To víte Slované,
jsou dosud pohané,
písma neznalí,
proto jsme spěchali.
Abysme vám řekli,
že jste se pěkně spletli,
že Bůh je jenom jeden
a odmění nás nebem,
abysme vám řekli: „Přestav si!
Náš Bůh strčí všechny vaše do kapsy!“
Ná, na, na, na, ná, ná,
Ná, na, na, na, ná, ná,
Ná, na, na, na, ná, ná,
„Přestav si!
Náš Bůh strčí všechny vaše do kapsy!“
To je teda vážně otrava, ztratila se Velká Morava.
Ctihodní bratři, za řekou musíte doprava,
tam už je Velká Morava.
Cyril: „Vidíš, já ti říkal, že máme jít doleva. Pojď!“
Přemyslovci
Kníže Bořivoj měl ženu Ludmilu,
jednou řekl si, ve svaté vodě se umyju.
Vzal Ludmilu za ruku,
řekl: „Ženo má, pojď se mnou, já pokřtít se dám.
Přání jeho se vyplní děj se, co děj,
čela jim přežehnal sám bratr Metoděj,
šli společně domů,
a jejich rod pak vládl nám dál po dlouhý čas.
Václav byl kníže moudrý a vzdělaný,
přál si mír, což uznejte, nápad byl bezvadný,
měl ale bratra a ten knížete bez lítosti zavraždit dal.
Tím pádem Václav svatým se stal.
Poslouchej, co bude dál…
Králem stane se Přemysl Otakar,
který sobě a synům svých korunu obstaral.
Zárukou je ta listina,
Bula zlatá a sicilská papežem darovaná.
Další Přemysl Otakar II.
byl muž statečný, bohatý, a pro ty zásluhy
byl král železný, zlatý,
silou vůle a odvahy stát nám vybudoval.
Králem posledním je Václav III.,
vraždy kruté a úkladné stává se obětí.
Rod tak vymírá po meči,
žádný muž už nezbývá, neví se, kdo bude král.
Kdovíco bude s Čechami dál.
Karel IV.
Maminka Eliška Přemyslovna hledá malého Vašíka:
„Vašíku, kdepak jsi, bude večeře! Neviděli jste mého Vašíka? Pořád si něco čte nebo píše. Á, tady jsi. Copak to máš?“
„Psal jsem tatínkovi dopis do ciziny.“
„Tak mi kousek přečti.“
Milý tatínku Jane Lucemburský,
vzpomínáš, jak jsi vždycky říkal: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal?“
Nemohl bys přece jenom zaběhnout k nám domů aspoň občas? Maminka Eliška Přemyslovna už je celá ustaraná.
„No, jo, ale budeš to muset tatínkovi přeložit, víš, že neumí česky. A copak je to tady?“
„To jsem tatínkovi nakreslil, co mě tak napadlo:“
Most (Karlův most), domeček (Karlova univerzita), hrad (Karlštejn), ulice (Nové Město pražské), kostel (chrám svatého Víta s lomeným obloukem), bižuterie (korunovační klenoty), 4 princezny (Karlovy ženy)
A nakonec jsem složil básničku:
Odlož to brnění plechové,
čekají na tebe Čechové.
Prokázal jsi velkou odvahu,
zapomněl jsi přitom na Prahu, hu, hu, hu,
prokázal jsi velkou odvahu,
zapomněl jsi přitom na Prahu.
To kdybych já býval český král,
jinak bych o svou zem pečoval,
Kdybys uměl trochu česky,
věděl bys, jak je tu hezky, ky, ky, ky, ky,
kdybys uměl trochu česky,
věděl bys, jak je tu hezky.
Tak se tu někdy zastav, píše Ti Tvůj syn Václav, alias Karel.
Modlitba mistra Jana Husa
Ach Bože můj, dnes při mně stůj, vyslyš modlitbu mou.
Naposled budou se ptát, až bude hranice stát,
zač jsem život svůj dal, (i když jsem se bál).
Ref:
Já přál jsem si jen církev Tvou vrátit zas všem, vyléčit nemoc zlou.
Vždyť Tvoji kněží v bohatství leží, jedí, pijí, rozkazují.
Zatímco Tys chodil bos, oni ničeho nemají dost,
sloužit zapomněli.
Ref:
Já přál jsem si jen církev Tvou vrátit zas všem, vyléčit nemoc zlou.
I sluneční svit má za peníze být, šetří jen odpuštěním.
Všude vidí samý hřích, za ten si naplní břich,
milost prodávají.
Ref:
Já přál jsem si jen církev Tvou vrátit zas všem, vyléčit nemoc zlou.
A Tvým jménem, tresty vyměří všem, pravdu překrucují.
Tak větře duj a ohni spaluj,
pravda má se rozhoří.
pokračovat:
