Někdy se říká, že receptem na úspěch je 1 díl talentu a 9 dílů dřiny. Asi to moudří lidé mají dobře odpozorováno, ale kdo viděl Josefa Koutného při práci, nutně dojde k záběru, že u něj platí počty zcela jiné – já bych to odhadl na 50 dílů talentu a 150 dílů dřiny a to stejně velkých dílů jako v úvodním příměru. Má totiž nadbytek talentu a ještě více pracovitosti.
Když Josef přijede na malířský plenér, pronese pozdrav, zhruba 10 optimisticky laděných vět a jde malovat. Někde se ztratí a nevnímá svět kolem sebe. Čas od času mu ze stojanu odpadne hotový obraz, Josef stojan poponese nebo zaloví ve své sbírce motivů a pokračuje. Své okolí nevnímá, a pokud Vám na cokoliv odpoví, tak ovšem jen koutkem úst a zrak od obrazu neodtrhne. Když už všichni s malováním končí, protože je skoro tma, tak Josefa od práce vyhánějí až světlušky. Zní to asi jako nadsázka, ale to je jenom zdání. Josef je totiž Pan Malíř až do morku kostí, a malování je mu způsobem života. I když si troufne na ledacos, krajinářství je mu nejbližší. Patří k těm od mocností shůry nadaným, kteří vidí obraz všude, kam se v krajině podívají, a člověk nezkušený se při pohledu na jeho obrazy diví, jak je to možné, že on sám si toho nevšiml. Máte-li možnost sledovat jeho tvorbu v průběhu času, ale často stačí i interval mezi dvěma obrazy, vidíte, že v každém něco zkouší, v každém získává nějakou zkušenost, s každým si hraje jak s milovaným dítětem a v každém něco objevuje a přináší něco nového. A dáte-li se s ním do řeči, zjistíte, že sice maluje obraz, ale už se nepokrytě těší na další, protože tam bude muset ještě vyzkoušet jiné tahy a jiné odstíny rumělky a jejich hru s ….. (to se nedá reprodukovat, o tom si s ním musíte popovídat. Nejlépe ovšem po „práci“ - když nemaluje, je vynikajícím společníkem a partnerem pro hovor, legraci i recesi).

hony 29.12.2008