moudertrousení, a tak ....
KARATELNA
DRBÁRNA
CHVALITEBNA
Z cyklu:
Povídání (si) s obrazy
To byla kdysi taková píseň „Řekni mi, mámo, jak vypadá čas“ a měla krásná slova. Pamětníci vědí, že ji zpívala (nejen) Eva Pilarová, a nepamětníci už tu písničku asi neznají. Ale můj už chátrající mozek si ji vybavil, když jsem narazil na kolekci obrazů, které si vzaly za námět právě ten čas.
Pojem „čas“ je tak trochu záhadou. Jinak na něj hledí vědci a zaujatě se dohadují nad tím, jak ho měřit a zda to jejich měření je či není univerzálně platné. Jinak na čas hledí různá lidská etnika – to „bílé“ a „křesťanské“ ho povýšilo na základ veškeré organizace, hospodaření i plánování. Plánujeme tedy svá studia, rodinné stavby a investice, kalkulujeme s budoucími možnými výhodami a výnosy, přitom spěcháme na vlak a rozčiluje nás, když nepřijede „na čas“ nebo má zpoždění. Jiná etnika tohle prostě nevnímají a nechápou, dělá jim problém chodit do práce a mzdu si počkat 14 dnů nebo měsíc, příjmy ať mzdu či dávky utratí během krátké doby a co bude „zítra“ neřeší.
Čas má i svůj rozměr psychologický, v mládí se nám často vleče, k stáru se nestačíme divit, jak rychle utíká. Přitom hodiny i kalendář se nemění a odměřují čas pořád stejně. Takto bychom tu úvahu mohli rozvádět dál a dál, ale zde mne k ní přivedly právě ty obrazy, protože se snaží ten čas nějak zobrazit. Poutají pozornost, nutí k „přečtení“ a tím vlastně mluví, v něčem hladí, v něčem varují, někam lákají, byť třeba jen do snů. Malířka vytvořila řadu obrazů s motivem času a já si s nimi a o nich teď budu povídat, Neberte mne (jako obvykle) moc vážně, může se klidně stát, že právě k vám ty obrazy mluví trochu jinou řečí a třeba o něčem trochu jiném. Ale to nemusí být na závadu (I mnozí lidé ovládají několik jazyků.)
1. „Čas pro Matku Zemi“ – vždyť je to vlastně zřejmé. Náš čas je s pojen s matkou Zemí. Ona se otáčí kolem své osy, odměřuje nám čas, nejen ten, o kterém si říkáme, že je nám vyměřený jako jednotlivců, ale i ten, kterému, a jsme to nezažili, říkáme vzletně třeba prvohory, druhohory, křída, kambium, doba ledová… a matka ze se točí a točí, epochy vznikají a zanikají. A ta holčička u paty kmene stromu poznání (to je i pojem biblický) se ptá: „Jak vypadá čas?“
2. „Anděl času“ – Ač jsem sám bezvěrec, lituji každého, kdo ve svém absolutním ateismu nemá elementární představu o náplni, pojmech, zvycích náboženských. Ale i velký ignorant alespoň slyšel pojem „anděl strážný“, byť pak už jen mechanicky slaví náboženské svátky jako Vánoce a Velikonoce, aniž tuší proč. Přitom andělé mají dokonce i svoji „vědu“ – angelologii, která jich “registruje“ stovky. Anděle můžeme vystopovat už v dobách starých Sumerů, kde představovali samostatná božstva, ale pak postupně infiltrovali do náboženství židovského. To uvedlo na scénu představu Boha jediného a anděly proto odsunulo do role vykonavatelů Božích příkazů a do role „poslů“ či zprostředkovatelů v komunikaci mezi Bohem a lidmi. Takto je chápou všechna monoteistická vyznání, tedy judaismus, křesťanství a islám. Křesťanství pak nemá problém s jejich zobrazováním. Zatímco v původních pojetí měli andělé podobu spíše hororově strašidelnou, ustálilo se jejich zobrazování jako dětí či jemných mladých bytostí s křídly. A tak je vídáme na obrazech i sochách. Jsou jim přisouzeny různé „rezorty“ , dosti známý je anděl (blažené) smrti, to jen například, a tedy není překvapivé, že na běh času dohlíží z vůle jeho Stvořitele i příslušný anděl. A z obrazu volá: “Nepromarni čas!“
3. „Prosím, zastav čas“ – a jsme zase u jádra problému s časem. Holčička se nechce smířit s tím, jak vypadá a hlavně jak se chová čas. Ráda by ho zastavila. A tak se nám zase vrací ono zvolání „Nepromarni čas, nejde zastavit, lze ho pouze využít“. A je jen na nás, aby, až přijde povolávací rozkaz z druhého břehu a my se naposledy ohlédneme, bude za námi nějaká stopa, něco, co bude dokladovat, že jsme tu nebyli zbytečně a vyměřený čas jsme využili.
4. „Na křídlech času“ – slyšíte to šumění křídel? Tak utíká čas, každým mávnutím dál a dál. Nenechte si ho utéct a uletět.
5. „Pán času“ – obraz mluví srozumitelně, Pán času je čas sám a ten se s námi nebaví. Jde si svou cestou a je jenom na nás, zda ho budeme následovat nebo necháme uniknout.
6. „Znamení vodnáře“ – tenhle obraz je přímo půvabný a zajímavý tím, že může hovořit mnoha jazyky a vyjadřovat nejrůznější myšlenky. Svým způsobem shrnuje všechno, co je na těch ostatních. Ale víte co? – Já už vás nebudu unavovat svými pohledy, zkuste si s tím obrazem popovídat sami a pak nám to tu sdělte. Určitě to bude zajímavé.
Nakonec tedy nezbývá než také představit autorku těch obrazů. Ona si říká Majda Horká, ale já vám o ní nic neřeknu, protože o ní nic nevím. Já si povídal jen s některými jejími obrazy. Ale třeba se nám lépe představí sama. A její další obrazy si jistě snadno najdete sami. I ty další s motivem času.
Hony
19. 12. 2022
