Čihákovy nálady a jiné obrazy

Když samouk-nedouk jako já sleduje obrazy těch, kteří „umí“, a je-li těch obrazů více, hraje s těmi obrazy takovou hru. Nemá pevná pravidla ani název, ale asi by ji vystihla sousloví „Umím taky-neumím, ještě rozumím-nerozumím“.

A protože můj vztah k abstrakci je (neskrývaně) spíše opatrný (kulantně řečeno) a protože mne v představení se Milana Čiháka zaujala slova „nejraději maluji krajinu,…zátiší i abstraktní motivy“, tak jsem si tu hru zkusil s ním (a za jeho zády) zahrát. A jak jsem tak přejížděl očima náhledy, padl můj zrak na cosi nezřetelného, a proto jsem si na to ťukl myší, a …. byl jsem ztracen. Objevil se před mými vetchozrakými bulvami obraz „Milanova nálada“ (Jen tak…hra s barvou…). Jak to říci…? Já jsem velký hračička, což asi potvrdí všichni, kdo mě znají. Ale takhle krásně si hrát, to tedy neumím. Vlastně mě to ani nenapadlo, což si vyčítám ještě víc. Lidičky, kdo jste to neviděli a pokud nejste zrovna mrzouti, tak na to se podívejte. Je to krajina a není to krajina. Nálada s Vámi bude určitě cloumat, možná s každým jinak, možná také, že jinak ráno nebo večer, ale něco to ve Vás vyvolá (mluvím o náladě, ne o komplexu méněcennosti, ten si vymiňuji pro sebe, kamarádka Soňa H. nemá nárok). A tak jsem začal hledat něco podobného v té vcelku nemalé hromádce náhledů a objevil jsem další. „Podzimní nálada“ (Podzimní Milanova nálada) - na první pohled jen trocha listí a trocha barevných skvrn, ale výsledek vskutku nečekaný. A bylo „vymalováno“ (zajímavá slovní hříčka v této souvislosti): Milan Čihák je Pán-Který-Umí. Malíř, který maluje, co vidí a současně to, co cítí. A dělá to vědomě, protože ví, jak ty jeho obrazy (náladově) působí.

Obrazy, které se nám v této výstavce nabízejí k nahlédnutí se mi (vzhledem k mým nestandardním duševním pochodům) seřadily do jakéhosi táhlého horského hřebene. Na jeho hřebenovce jsou to právě zmíněné dva obrazy, dále bych k nim podle barevného vyznění přiřadil ještě obraz „Šumava romantická“ , a zdánlivě nesouvisející „Praha – Karlův most“ . Na jednom mírně stoupajícím úbočí mého pomyslného horstva jsou Milanovy krajiny s motivy z jižních Čech a Šumavy. Především Šumava mi něco říká (Vydra je holt Vydra), takže zde působí jistá turistická nostalgie. Dokonce jsem v pokušení vstoupit do (asi předem prohrané) diskuse, zda na obraze „Černé jezero na Šumavě v zimě“ není náhodou jiné šumavské jezero (Laka), ale předem uznávám, že jezera utopená v hlubokých šumavských lesích mohou vykazovat jisté podobnosti (včetně plovoucích kmenů). Mimořádně se mi líbí „Lesní jezírko“ (Motiv z jižních Čech) a slibuji si, že až zase jednou dosáhnu krátkodobého Pyrrhova vítězství nad svou leností, pokusím se o něco podobného sám s motivem nacházejícím se poblíž mého wigwamu.

No a když tu popisuji svou představu o řazení obrazů Milana Čiháka, tak na tom druhém, strmém, úbočí jsou obrazy, za nimiž už kvůli svým duševním limitům (česky řečeno: omezeností) nemohu – „Abstraktní nálada 1“ – naštěstí to není nálada moje, ale Milana Čiháka a navíc prodaná, takže mě to nemusí trápit. Myslím si ale, že pokud bych potřeboval transfuzi krve, tak ta od Milana Čiháka by mi neuškodila. Je totiž prakticky stejná (a proto bych mu ji i dobře zaplatil).

hony 7.2.2011