Petr Černoch vlastně vše podstatné do sborníku AMART o sobě napsal sám, ale určitý dovětek si jeho text a jeho obrazy přece jenom zaslouží.

Mohu potvrdit, že je introvert, a nebudiž to chápáno ani jako nadávka, ani jako diagnóza, ale spíše jako označení daru Božího. Vstoupí-li Petr do místnosti, nemusí promluvit ani slovo, a hned je uvnitř aura dobré nálady. Za hodinu či za dvě, nebo i za několik dnů, si uvědomíte, že jste s ním skoro neztratili slovo, a přesto máte pocit, že všechno dobré a podstatné bylo řečeno. Také se tomu dá říkat kouzlo osobnosti, které nestojí na slovech či akci, ale na nenápadném úsměvu, který by mu záviděla i Mona Lisa. Ten ho snad neopouští ani ve snu, rozhodně ne tedy ve společnosti ani za malířským stojanem s plátnem.

S jeho obrazy se to má podobně. Petr Černoch je ztělesněním rčení, které praví, že rozdíl mezi profesionálem a amatérem je ten, že amatér si maluje co chce, kdy chce a jak chce a nestará se o banální otázku, co za to – zatím co profesionál maluje jen to, co musí a třese se hrůzou, co a zda vůbec za to něco bude.

Obklopíte-li se tedy obrazy Petra Černocha, začne na Vás příjemně působit jednak nenásilnost jeho malířského projevu, jednak šíře i hloubka jeho pohledu, či chcete-li, námětová rozmanitost. Petr Černoch si nenechává ruce svazovat ničím, skutečně maluje, co se mu líbí, co ho zaujme, co je mu blízké, čemu lidsky rozumí a důsledkem toho je, že i divák je zaujat a s malířem srozuměn i přes propast času a prostorovou vzdálenost.

Mezi jeho náměty jistě převažuje krajina, ať už z okolí jeho bydliště nebo z končin vzdálených, ale nezaváhá ani před portréty, akty nebo zátiším. Prohlédnete-li si tedy to, co se líbí Petru Černochovi a přináší na svých obrazech, jistě si uvědomíte, že se to líbí i vám.

hony 7.12.2008