Dámy a pánové, kolegové a přátelé!

Na rozdíl od nabubřených politiků jsem se nikdy netajil názorem, že neexistují lidé obyčejní (snad jen s výjimkou příslušníků stáda tupců, ale ty osobně neznám), ale že každý člověk (hodný toho označení) je svým způsobem neobyčejný, zvláštní a zajímavý, a je to tak dobře. Někteří jsou neobyčejní ještě více, než je obvyklé, a někteří k té své neobyčejnosti mají ještě vydatného pomocníka v podobě například neobyčejného životního partnera. A protože největším nepřítelem jakékoliv společnosti, od dvoučlenného partnerství až po mnohočetné komunity, je nuda, dovolil jsem si opět do „horkého křesla“ pozvat člověka, dámu, i s jejím životním průvodcem, aby nám sem vnesli trochu rozruchu. Dáma, která se uvolila odpovídat na všetečné a vlezlé dotazy, paní

Jana Železná

na sebe na stránkách WorldArts již během krátkého času stačila strhnout dostatek pozornosti a vybudit dosti zvědavosti, aby to bylo relevantním důvodem k tomu ji zde nyní zpovídat. Ale jako třešničku na dortu zde máme ještě jejího průvodce, říkejme mu třeba po latinsku (pan) Comes (trocha tajemna neuškodí), a pokusíme se z něj také dostat nějaká připodotknutí k tomu, co bude řečeno.

1. FoN: Nejdříve si na představení dejme takovou bulvární směs: Místo narození, kraj kde působíte, vzdělání, oblíbené (kdeco: barva, hudba, zvíře, zpěvák, herec,)…., výška, váha, věk ….stav, děti, praděti...

J.Ž.: Narozena v České Lípě (Souřadnice: 50°41'19” s. š., 14°32'19” v. d.), kde již 41let zkouším změnit svět. Vzdělání mám středoškolské odborné zakončené maturitní zkouškou. Jsem matka dvou úžasných kluků (23, skoro 19) a vlastním kromě své skvělé rodiny také haldu příbuzných.
Z oblíbených barev preferuji zvláště na obrázcích žlutou, zelenou a modrou, hudbu od Vivaldiho po Nirvanu tzn. širokospektrálně, ze zvířat mám nejraději kuřecí řízky :-). Jsem fanynka „ó Božského“ Karla Gotta, herecky mi učaroval asi nejvíc Oldřich Vízner a to rolí Saturnina, a tím navazuji elegantně i na nejoblíbenější dílo i postavu – tetu Kateřinu.

J.Ž.: Samozřejmě couráním na netu, kde jsem hledala další nadšence, a upoutalo mne slovíčko – ZDARMA – tož su tu. Chtěla jsem si vytvořit vlastní galerii, v níž bych soustředila zrovna tak jako je tomu na WA, partu nadšenců i „umělců“ , akorát po sečtení a odečtení možností jsem vše „vydýchala“ a připíchla jsem se na WA.

J.Ž.: Ano, vytvořila jsem si svoje stránky (dvoje). Výstavy mám na popud nejlepších přátel a rodiny od r. 2008 každoročně. A navíc mne oslovil kamarád, že má prostory, jestli chci svou galerii – mám do toho jít?

J.Ž.: Ani ne, jen je na WA pár lidí, kteří mají svou kamennou galerii, a mohli by pomoci radou nebo zkušeností. Jsem v podstatě rozhodnutá – ANO – , jen český kolorit typu „ jasně jdi do toho po hlavě je to báječný ...“ mi rozblikává červenou kontrolku . Zatím mi nikdo neřekl : „Dej si pozor na to na to a na to…“
Vím, zkušenost je nesdělitelná a namel si sama.... takže, když to tak sumasumárum po sobě čtu, byla to jen otázka pro Tebe, světem ostřílený hochu pravdomluvně se tvářící.

J.Ž: Cílevědomě by bylo laicky hezké říci FURT. Ale pravdou je, kdyby mne k tomu nenakopl manžel, který mi koupil první vybavení, tak si maluji do šuplíku dosud. Předpoklady v rodině mám po svém otci a možná i řadě jeho příbuzných, kteří nám nesmrtelně „visí“ po zdech domu.

Comes: Je tomu už snad 10 let, kdy Jana poprvé, jen tak mezi řečí pronesla, že by si chtěla jednou zkusit malovat na doopravdické plátno, aby věděla, jaké to asi je. Má odpověď vždy byla: „Tak si to kup a zkus si to!“ V jiném období jsme často diskutovali na téma muži a jejich koníčky a ženy a jejich koníčky. Nevím jak u Vás, ale většinou my muži koníčky máme, kdežto naše ženy si občas přečtou knížku či časopis, zajdou někam na kafe či vyjímečně do kina či divadla, ale to je tak vše. Mnohokrát, když jsem odjížděl z domova na letiště, na vodu nebo na lyže, jsem Janě říkal, ať si taky najde nějakou zábavu, nějakého koníčka, ale v podstatě vždy bez následků.
Loni, koncem léta jsem pomalu přemýšlel, jaký to dárek své paní pod stromeček nadělím. Shodou okolností jsem někde narazil na leták, kde se nabízel celý malířský komplet, od stojanu, štětců, plátna až po to zajímavé malířské prkénko – paleta se tomu říká ???
Inu tuto sadu jsem zakoupil a pečlivě uschoval. A do mobilu jsem si dal upomínku na 24.12. s poznámkou, kam jsem to vlastně schoval. Bylo jasné, že buď to bude pořádný průšvih a nebo to nějak půjde. Za ta léta bylo jasné, že Jana sama se malovat na plátno nikdy neodhodlá a musí býti k tomu náležitě popostrčena. Popsat výraz Jany poté u rozbalování těchto dárků pod stromečkem se dá dost těžko. Tím spíše, když jsem si neodpustil poznámky ve smyslu, že mám zamluvený stánek na tržišti, tak ať rychle maluje, že už chci prodávat. No a stalo se to, co jsem nečekal, do rána, kdy jsem já v noci sladce spal, tak byl první obraz na světě.
Jana má strach, jestli se Vám budou obrázky líbit a tak bych Vás chtěl poprosit, pokud se Vám nějaký obraz líbit bude, řekněte to jí, pokud ne, třeba bílá bude málo bílá či technika nebude dost nóbl, tak to řekněte mně, a já Vám to vysvětlím Já si totiž přeji ještě hodně podobných obrázků.

Comes: Tedy buď se lidem manželky obrázky líbí, a nebo ještě nenašli odvahu mi to říci do očí. Však já bych jim to vysvětlil!!!!! Mám několik fint, jak případné kritiky od jejich prudy odradit.

J.Ž.: To ukáže čas, co jsem jim předala.

J.Ž.: Asi jako každý – když je chuť. Pravda je, že maluji, když mám děti nakrmené, manžela ležícího přebaštěného u TV, nádobí je umyto, prádlo vyžehleno a v komíncích uloženo, prach i s pavučinami utřen, napečeno na ráno atd. atd. a nechcípnu-li též u TV, vytahuji barvy a jímám se malovat.

COMES: Ne, nekoukám, byť jsem myslím dost odvážný, tak až tak zase ne....

J.Ž.: Nesmím o strýčkovi mluvit.... chicht.... Často bývám chválena - Vy jste zlatá, povzdechnu si , jen železná, jen Železná.... Ne, nemám s nimi nic společného, jsem unikátně Ž E L E Z N Á.

J.Ž.: Dobrá otázka, často mi je vytýkáno, že nemám. Avšak ráda bych byla z části tak klidná jako moje babička, z části tak obětavá jako moje maminka a z části tak mírná jako můj otec. Možná je mi vzorem i manžel, protože je nesmírně chytrý kluk!

COMES: Manželka je moudrá, ví, jak se má vyjadřovat ... (na veřejnosti).

COMES: Ano, život s malířkou je velmi složitý a těžký ........ :-), ale asi je to myšleno, zdali složitý život s ženou se stane životem jednodušším, když se stane malířkou, a to je už otázka jiná. Pokud mám být upřímný, tak malování přineslo do naší rodiny hodně pozitivního, ale to bych se rozepisoval o smyslu života, vyplnění volného času, potřeby uznání, o tom, jak si udělat radost atd., no a o tom jsem mluvil výše. Ono není moc žen ve srovnání s muži, které si najdou koníčka ... Starost o rodinu, práci atd. .... prostě, málokteré se to povede, mají to těžké, či trochu jiné, než my muži. Jsem moc rád, že si žena maluje.

J.Ž.: Ano, ať jdu kamkoli z domu, vracím se zpět do kopce.

J.Ž.: Jsem Ž E N A! Tím je řečeno vše. Od „IQ podle potřeby“ a „srdce na dlani“ až po „na hrubý pytel hrubá záplata“.

J.Ž.: Ne, obávám se, že účast na demonstracích mne přešla. Změním svět tím, že budu lepší a lepší až budu nejlepší na celééééém světě! Ba ne, bohužel ryba smrdí od hlavy a tím, že to budu někde vyřvávat v davu, se nic nezmění.

J.Ž.: Chicht dobrá otázka... jsme v rodině 4, spolehlivě vím, že by jeden milion nikomu nestačil. Nepotřebuji výhry – mám kouzelné fazole!

J.Ž.: To víš, Ti to povím a rozneseš to po vsi express!
(viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jack_a_stonek_fazole)
Je to jen slovní hříčka, kouzelné fazole jsou v dnešní době i přátelé!

J.Ž.: Vzhledem k nedávno shlédnutému filmu Trosečník – nic asi nenahradí výcvik u skautů, a tak bych asi na pustém ostrově nikdy nechtěla být sama. Chtěla bych na pustý ostrov nejlepšího přítele!

J.Ž.: To je ono, muž = logik. Nepotřebuji 3 věci - pokud mám jednoho přítele. Logicky a polopatisticky – žádné tři věci si s sebou na pustý ostrov nepotřebuji vzít, anebo nejmenuji-li je a nečísluji-li je, logicky potvrzuji, že je s sebou neberu a nechci brát.

J.Ž.: Nejdále? Asi Francie. Dovolená.

J.Ž.: Bylo mi deset a bylo mi to jedno.

J.Ž.: Bývávaly doby, kdy to byl sport. Ale jo, kolo mne baví, fotit mne baví, psát mne baví, pěstovat cokoliv, co rozkvete, hledat čtyřlístky mne baví, být s přáteli mne baví, houbaření mne baví, pečení a vaření mne baví, a mým koníčkem NENÍ žehlení!

J.Ž.: Jasně. Mizívám autem nebo na kole pryč a užívám si rozhledů a pohledů.

J.Ž.: Pohledy a rozhledy je míněn nádherný výhled odkudkoli do zelena nebo hornata nebo vodnata. Ujíždím z civilizace do volných prostorů luk a lesů, vypínám se a nejsem.

J.Ž.: Vítejte a buďte tu šťastní! Ale jako první mne napadlo –„Byl jsem tu - Fantomas“

J.Ž.: Asi jsem na hláškách vyrostla, protože mám stejně praštěnou sestru (starší), se kterou se dá do nekonečna takhle blbnout. A blbiny – ty mi jdou samy. Nesepisuji, pamatuji.

hony 8. 4. 2010