Dámy a pánové, kolegové a přátelé!

Již poněkolikáté se snažíme prokázat, že v naší zemi nežijí žádní obyčejní lidé, že každý člověk je zvláštní individualita, jejíž prostá existence představuje obohacení pro okolní společnost i prostředí, v němž se pohybuje a pracuje (snad pochopitelně s výjimkou několika stádních blbců, což není nadávka, ale laická diagnoza pro tvory bez vlastního názoru, aktivity a kreativity, jen omylem považovaných za lidi). Přítel nás všech, který na stránkách WorldArts i jinde zaujal své diváky a posluchače hned několika způsoby, je dnes díky agresivitě, vlezlosti a osobnímu kouzlu provozovatelů WA a Fora NARUBY hrubě vsazen do „horkého křesla“ a uvolil se (nakonec) odpovídat na nejrůznější dotazy. To, čím nás všechny již dříve zaujal, je neotřelý výtvarný projev, méně obvyklá námětová tematika, výborný písemný projev se vtipným a přitom velice zdvořilým obsahem, schopnost nebrat se příliš vážně a příkladná ochota podílet se na dosažení společného úspěchu. Lze tedy důvodně předpokládat, že se při tomto rozhovoru nikdo nebude nudit. Před Vámi ve virtuálním křesle sedí a na Vaše i naše otázky bude (snad) odpovídat pan (jak že on se vlastně jmenuje?), no řekněme

Magister Plivník

Magister Plivník byl poučen o svém právu nevypovídat. Pokud se přesto rozhodl odpovídat, vzal na vědomí, že vše, co řekne, může být použito….:

1. FoN: Nejdříve bychom prosili Vaše takové sebecharakterizující bulvárno dle Vaší úvahy…

MP: Souhlasím, na začátku bývá dobrým zvykem se představit a ztratit na svoji adresu pár skromných pochvalných slov podle zásady - dobré zboží se chválí samo, takže „pleno titulo“ zní mé jméno: PhDr. Jan Nepomucký Maria Vladimír Francesco de Paolo Ritz-Radlinský.
Abych hned zpočátku vyřídil obligátní dotaz po šlechtickém původu našeho rodu, tak dodávám, že Gothajský Almanach nás neuvádí, ale jisté indicie v Rixnerově Turnajníku odkazují k Janu Ritzovi von Lichtenfeld.....

MP: Vzhledem k tomu, že jsem dosud nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům, tak se domnívám, že de iure ano a de facto ?.., kdož ví. A normalita v souvislosti s uměleckou tvorbou - těžko říct, ale každý nadšenec je pro své okolí tak trochu „vyšinutý“, a na druhou stranu - nenormalita tvůrčích osobností je do jisté míry mýtus. A jak jsem na tom tedy já? Poučka z oboru psychologie praví, že systém není schopen objektivně hodnotit sám sebe....

MP: V mém případě plivník rozhodně nesouvisí s činorodostí. Vzniklo to asi takhle: Mám rád gotické umění a okouzlil mě Magister Theodoricus - no a na titul magistra bych nárok tak nějak měl, a protože proti Theodorikovi jsem jen taková potměšilá nicka, tak označení „plivník“ to docela vystihuje. Navíc v tom Plivníkovi má prsty moje současná manželka Pípa - no, konec konců, vidíte sami, že jsme zcela normální.

MP: Tady je nutno rozlišit mezi umělci vzdálenější minulosti a umělci tvořícími v době nedávné až současné. Ti staří už prošli sítem času, a tam to umění zřejmě je. U těch současných je to nezřídka o medializaci, zviditelňování, bezduché výstřednosti, ale zda jsou to jen nesmyslné výstřelky nebo díla umělecká, to ukáže zase jen čas. A ve správném odhadu, co ten čas ukáže nebo neukáže, spočívá „čich“ úspěšných obchodníků s uměním.

MP: Šmejdím, kde se dá, a koukám, co se mi líbí a co ne. To, co se mi líbí, pak zpracovávám do svého stylu, který už hodně let a stále hledám.

MP: Zcela samouk - jen mě potkalo to štěstí, že jsem měl dva o hodně let starší kamarády výtvarníky, s kterými jsem strávil mnoho času v letenských hospodách - takže věrni české hospodské tradici jsme nad pivem hojně o umění teoretizovali - Gorkij by řekl: „moji univerzitěty“.

MP: Zjednodušeně řečeno rozum a tvůrčí, resp. umělecká činnost. Tím, že občas matlá slon nebo opice barvy a ve finále je to povedenější než práce některých absolventů či činovníků AVU nebo Národní galerie, se nenechte mýlit – jedná se o souhru šťastných náhod na straně primáta či chobotnatce, a o těch některých „akademicích“ to také říká své.

MP: Tyhle názory se objevují už v dávné minulosti. Např. Tomáš Aquinský váhal, zda je žena člověk, ale pak zkroušeně uznal, že je (důkazem mu bylo mateřství Panny Marie). Některé islámské prameny tvrdí, že žena je sice chytřejší než velbloud, ale o hodně hloupější než kůň. Já to moc nezkoumám a zastáncům podobných teorií bych doporučoval vzít si do postele delfína nebo koně, ostatně s paní King Kongovou by mohli užít také pár hezkých chvil.

MP: Historie je svým způsobem pohádka, která se tváří jako věda. Vezměte si např. císaře Claudia, který je v širším povědomí díky TV seriálu podle R. Grawese. Podívejte se, jak ho líčili celá staletí historici (slabomyslný koktavec), jak ho podal právě Grawes, a pak si promítněte, co udělal pro Řím a jaká byla v té době v Impériu situace. A kde je pravda? Nebo katoličtí svatí? Bohulibá christianizace zarputilých Sasů Karlem Velikým, námořní pirátství sv. Olafa zvaného Tlustý, svérázné politické a vladařské praktiky sv. Olgy i krásné pokřtění Matičky Rusi sv. Vladimírem, který svůj lid nahnal do Dněpru a pokřtil ho „en bloc“. Takže já historii a své postavy beru jako bytosti spíše bájné, na kterých vidím to, co vidět chci. Historici to dělají úplně stejně, jen se schovávají za slova věda, výzkum a poznání, ale ví také „prdlajs“ jako Plivník ? ? .

MP: Dobrá a zajímavá otázka. Jak známo - „Historia magistra vitae“, takže bych ustavil Svaté Oficium příp. revoluční výbor nebo privatizační komisi, a ve jménu naší Svaté Věci zaúkoloval své věrné, aby široko daleko, kam dosáhnou jejich hamižné ručičky, pobrali, na co přijdou, a to buď formou desátku, znárodnění nebo dnes tak oblíbenou metodou „tunel“. Dějiny dokládají, že se tyto civilizované praktiky osvědčily od počátků temného středověku až po dnešní vyspělou demokratickou postkomunistickou společnost reálného retro-kapitalismu. Takže jen hlupák by vynalézal již vynalezené.

MP: Máte na mysli ty rebely z Gdaňských loděnic? Asi ne - tedy trochu vážněji, to slovo se dnes objevuje velmi často v souvislosti s důchody a zdravotnictvím. Jedním z měřítek kulturní vyspělosti určité society je, jak se stará o své slabé - tj. děti, nemocné a seniory. A právě tady je to o solidaritě, empatii a morálce. No a současné klima (nemám na mysli počasí, ale společensko-politické “tržní trendy Neviditelné ruky trhu“ atp.) vykazuje v této oblasti stále hlubší deficit.

MP: Ano je - právě to je jedna z dovedností, které nás odlišují od ostatních živočichů. Podle filosofa v uniformě Helmutha von Moltkeho je to ještě kouření, ale to byl zřejmě jen páně generálův šprým.

MP: Nevzpomenu si na jméno klasika, který řekl, že talent je asi tak 10 % a zbytek je ta práce - klasik a sečtělé publikum mi odpustí, že to říkám tak nepřesně. Ale jinak je to nejvýstižnější citát k dané otázce. Snad bych jen doplnil, že bez talentu se lze pílí dopracovat jen k dobrému a kvalitnímu řemeslu, ale ani to není špatný cíl.

MP: Samozřejmě to hýčkání je příjemnější a dává větší prostor pro realizaci, ale na druhou stranu samo o sobě není faktorem, který by „stvořil“ umělce. Chudoba ho ale také „neudělá“.

MP: Mluvíte-li s češtinářem, tak by přidal hodiny češtiny a literatury, mluvíte-li s matematikem navrhuje pro svůj předmět totéž, já bych se přidržel přiměřeného časového rozsahu pro všechny předměty - stejně nám poskytují jen všeobecný přehled a úvod do problematiky. Pokud se chce někdo věnovat určitému oboru, tak musí pokračovat na škole příslušného směru nebo ve svém volném čase, ať už je to výtvarno nebo jaderná fyzika (hm - jaderný fyzik domácí kutil, to je poněkud znepokojující představa).
A pokud mám být upřímný, tak bych nechal děti volit, zda celkový počet hodin, který dá dohromady součet hodin tělesné výchovy a výtvarné výchovy, chtějí věnovat výtvarce nebo těláku - tedy, ať si mohou vybrat, protože číst a počítat je nutné, čutat do míče nebo čmárat nutné není, tedy v těchto oborech by měla být možnost volby podle záliby a dispozic.
Pro upřesnění bych uvedl, že v mládí jsem nebyl žádný stokilový inteligent, ale naopak - měl jsem víc než slušné časy na střední tratě, plaval jak ryba, potápěl se, šplhal po laně i po tyči…, jenomže ne díky tělomrsku, ale naší milé bývalé VB, hlídačům ve Stromovce a nerudným spoluobčanům, kteří neměli pochopení pro zdařilé recese, a díky tomu mé kamarády i mne udržovali ve skvělé kondici. Tělocviku nám nebylo potřeba a ze srdce nás sr..., pardon, otravoval.

MP: “Bezplatné“ zdravotnictví nebylo ani před rokem 89 - proti dnešku byly ve výhodě ženy v domácnosti - ty si pojištění platit nemusely, ani když byly bezdětné. V podstatě považuji za spravedlivý model, že si zdravotní pojištění platí lidé v produktivním věku, za ostatní (důchodci a děti) je hradí stát. Problematický je aspekt, když si někdo chce a může „koupit“ lepší péči, lepší implantát ... atd. Tady by mělo platit to, že není třeba si kupovat, protože pan XY - miliardář (majetek mimochodem získal tunelováním nebo kšefty s lehkými topnými oleji atp.) bude mít stejně perfektní péči hrazenou pojišťovnou jako Filípek K, který pochází z nižší střední vrstvy, protože maminka je jen poctivá uklízečka, která za celý život nezcizila ani kancelářskou svorku a tatínek je momentálně nezaměstnaný sklář. Ostatně, kdo dnes ví, zda v budoucnosti nebude pro svět Filípek daleko prospěšnější než zazobaný grázlík XY ?

MP: Na Marťany ne, ale cizozemské civilizace možná jsou - Stephen Hawking varuje.
Trpaslíků - duševních máme v politice něurekom, jak říkají bratři Slováci. Se Sněhurkou jsem kdysi chodil - byla to nádherná snědá brunetka - skoro černá jak noc. Podobné bytosti (zřejmě jsou myšleny nadpřirozené, paranormální ?)? - dosud jsem neměl tu čest se s nimi setkat, ale pokud by k tomu jednou došlo, a ony nechaly na pokoji židli, na které sedím a láhev, ze které popíjím, tak bych to považoval za zajímavou zkušenost.
Vlastně ano - vzpomínám si - v hospodě U kamenného džbánu jeden čas strašidlo Diviš “motalo“ pivní trubky s vodovodním řadem, ale po zásahu ČOI a RaJ Praha 7 jeho řádění ustalo.

MP: To budu asi „mrtvej“ (protože i nicnedělání nebo spánek je činnost byť s minimální aktivitou) - takže budu rád, když to ještě chvíli počká.

hony květen 2011