Dámy a pánové! Vítejte při pokračování našeho pořadu Křeslo pro hosta. Dnes jsme měli s křeslem trochu problémy, protože muž, který do něho měl usednout, má přece jenom rozměry nikoliv drobné, a panovaly obavy, aby nám jediné redakční křeslo nerozsedl. Naštěstí nám správa pražského hradu a organizátoři výstavy o Karlu IV. vyšli vstříc a zapůjčili nám cosi, co nikoliv neprávem připomíná královský trůn.
Muž, který nás dnes navštívil, je známý tím, že nezkazí žádnou legraci, je s každým hned přítel a kamarád, a v oficiálním styku je spíše plachý. Proto bude vhodnější mu přikladení otázek tykat, bude si připadat jako doma, a my věříme, že jeho odpovědi budou o poznání upřímnější, než ty, které píše do úředních dotazníků. Část těch otázek jste ostatně vznesli vy. Dámy a pánové, před Vámi sedí

pan Pavel Černošek, důvěrně zvaný Pablo.

Pablo Černošek: To křeslo je pohodlné, ale asi bude z kůže, protože se začínám potit.

PČ: Naozaj? No jestli je nahá, tak asi zaběhnu svou nejrychlejší stovku v životě. :o)

PČ: No tak to je na delší povídání. Potkal jsem ji před jedenácti lety v baru. Párkrát jsme si spolu zatančili a pak mi utekla. Znovu jsme se potkali asi za měsíc na další diskotéce. Já jsem si jí nevšiml a ona nenápadně přitančila s kamarádkami až k nám. Asi po pěti minutách jsem ji poznal. No a pak už je to klasika, znáte to z každého slaďáku, který běží v televizi. Jen musím podotknout, že se mnou cvičila :o)

PČ: Pane jo, tak to bych nečekal. Doufám, že nesloužím jako terč na šipky. No a co bych vzkázal? Rád tuto fotografii zvětším a opatřím ji podpisem. Přátel a fanoušků by si měl člověk vážit. Teda pořád doufám, že se jedná o přítele. :o)

PČ: No tak tady mě někdo nutí tancovat na tenkém ledě a to je s mojí váhou opravdu riskantní :o) Já bych s určitými výhradami hlasoval pro. Nejsem ten, kdo by mohl soudit jiného za jeho sexuální orientaci. Jak říkám: „Každý má svoje!“

PČ: Má noha je po vstupu naší republiky do EU naprosto flexibilní :o) Záleží na tom, kde byly boty ušity. V mém botníku najdete boty o velikostech: od 10 do 12. Límeček mám tuším 42 cm. Šálu mi můžete poslat na adresu: Jesenická 458…… Jsem velký, ale zatím bych neměnil :o). Maximálně bych přepustil 5 cm ze své výšky.
To že je někdo malý, neznamená, že musí být i roztomilý.

PČ: Tak oblíbených malířů mám spoustu. Z našich třeba Slavíček, Jambor a Kaván. Taky bych si mohl vzít mustr z odpovědi StanLeeho, protože se mi líbí obrazy kamarádů z AO. Tíhnu více k realismu, ale nemám nic proti ostatním směrům tvorby.
Povolání, které mě v současné době živí jsem nechtěl vykonávat od dětství. Jako dítě jsem plánoval, že budu voják, pilot, archeolog. Nakonec jsem absolvoval strojní průmyslovku a ještě pět let po vojně se živil jako konstruktér. Od roku 1994 jsem přešel k tiskařině. Přechodu nelituji, je to dobrá práce.

PČ: Já myslím, že jsou stateční :o) Malému je to vcelku jedno, hlavně, že mu nesedím u počítače a někdy mě napodobuje (tj. maluje, vybírá obrazy na výstavu, a dokonce se je snaží zpeněžit po rodině. Katka (manželka) je zase ráda, že nelítám po hospodách. Jen si to musím každý den uklidit.

PČ: No malý sice rád maluje a kreslí, ale nemyslím, že by předváděl nadprůměrné výkony. Jeho obrazy jsou: traktor a auta na sto způsobů. Na učitelky ve školce to ovšem zabralo a poslaly jeho obrázek na nějakou výstavu. Tak třeba mi ještě vytře zrak :o)

PČ: Asi bych si vzal alespoň rok dovolenou. Koupili bychom lepší (větší) auto a vylepšili hnízdečko. Podělil bych něco málo mezi rodinu a udělal několik mejdanů. A všem známým z AO bych zaplatil týdenní pobyt v Dřevohosticích. (Povzdech Radia NARUBY: To je škoda, že je to fikce. Okamžitě vyrážíme za ministrem financí, jestli by to nešlo nějak zrealizovat....)

PČ: Jsem patriot, asi ne, stěhoval bych se jedině za prací, ale rád bych bydlel v teplejším kraji. Strašně jsem vždycky toužil po domku u vody. Jsem si ale vědom toho, že všechno má své plusy a mínusy. U nás je dlouhá zima, málo peněz a práce, ale na druhou stranu tady nehrozí povodně. Ty jsou opravdu zničující :o(

PČ: Ano, většina z nich má reálnou předlohu. K tomu, abych maloval podle paměti, budu potřebovat ještě hodně hodin strávených se štětcem v ruce. Rád bych se k tomu dopracoval. Možná na tom zapracuji na společném setkání v Dřevohosticích :o)

PČ: No tak o tom ani nepochybujte, jsem přece chlapák. Moment mrknu, kde je Katka…..
Tak jo, je daleko :o)
Rodina je pro mne na prvním místě a proto bych volil manželku. Naštěstí vím, že mě před takové rozhodnutí nepostaví, je to super ženská.

PČ: Asi kolektivní smlouvu. :o) No to samozřejmě ne, ale nejsem zrovna velký čtenář. Podepsala se na mě povinná četba. Naposledy jsem četl některou z moudrých knih (no, spíše knížek) od José M. Parramóna.

PČ: Nesnáším je silné slovo, ale pokud mohu, tak je jídlo, kterému se vyhnu. Asi hodně lidí zklamu, protože vím, že na rozdíl ode mne toto jídlo hodně lidí miluje, ale jsou to Dršťky :o(

hony, duben 2006